Drážďanský Otello i se třemi změnami v hlavních rolích přímo nadchnul

24.03.2018

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Sami to znáte, občas se to stane. Vydáte se na představení, ve kterém se mají objevit buď hlasy, které znáte, a tudíž se na ně těšíte. Nebo je neznáte, případně zatím jen z médií, a těšíte se, že je též konečně uslyšíte. Případ drážďanského Otella měl v mém případě nabídnout kombinaci obojího. Petera Seifferta jsem zatím, na rozdíl od mnohýh (zde klopím zrak studem), nikdy neslyšel, premiérou pro mne měl být i soprán Hibly Gerzmavy, těšil jsem se ovšem na Markuse Marquardta, s kterým mám výtečné zkušenosti. Jak asi tušíte, nezpíval ani jeden z těchto pěvců, ba co víc, došlo i na změnu dirigenta. Stefana Ranzaniho zastoupil američan John Fiore.

Musím začít jím, protože dal představení prvek noblesy. Fiore je dirigentem, který evidentně tráví mnoho času nad velkými plochami. Ty pak postupně rozkládá do menších částí a vzniká detail, který je svázán instrumentální stavbou, která se, alespoň mně, výborně poslouchá. Staatskapelle Dresden mu hrála vzdušně a hybně a pohyb a vzruch ve vzduchu visel i v případě klidně znějících lyrických pasáží. Hudební nádhera čtvrtého jednání byla skutečně nezapomenutelná! Saský státní sbor měl rovněž svůj velký den. Bravurně jej připravil Jörn Hinnerk Andresen. Už úvodní hřmotná scéna bouře naháněla husí kůži a byl tak umocněn poslechový zážitek.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Inscenace je koprodukcí se Velikonočním ferstivalem v Salzburgu, kde ji před časem řídil Christian Thielemann a byla na Blu-ray a DVD vydána s pěvci, jimž vévodil José Cura. Ač není nijak stylová v duchu klasických produkcí dávných věků, nejde v ní příběh tzv. proti srsti a během večera zažíváme nepřekroucený a nepokřivený příběh tak, jak jej známe ze školních lavic. Produkci dal život zejména režisér Vincent Boussard, design scény byl svěřen Vincentu Lemairovi, kostýmy se úspěšně zabýval Christian Lacroix, světlem mířil do černého Guido Levi.

A již se chci vrátit k odstavci č. 1, abych dotáhl myšlenku o obsazení! Otellem byl pán jménem Kristian Benedikt. A páni, jaký to byl pán a jaký má hlas! Kde se stala chyba v komunikaci, že jeho jméno neslýcháme častěji? Tento bezmezný žárlivec je Litevec a na stránkách jeho agentury se píše, že si svou kariéru buduje právě na této vrcholné verdiovské roli. Ano, byl jsem z něj nadšený a budu tohoto umělce bedlivě sledovat. Slavný a nádherný duet druhého jednání si zazpíval se Světlanou Aksenovou (Desdemona), která je rodačkou z Petrohradu. Nyní se stane známější díky video záznamu Pikové dámy z Amsterdamu, která na Blu-ray a DVD vychází právě v této době. A známější se stane zcela po právu. Nejenže má výbornou techniku, ale její hlas má i příjemně zlatoocelovou barvu. Svůj výkon dokáže ozdobit překrásnými pianissimy, osloví však i mocností a silou.
© ElegantClassics
© ElegantClassics

Krédo se podařilo dnes už proslavenému jihokorejskému pěvci Samuelu Younovi s velkou parádou. I přes své mládí (v hlase i jevištním výrazu) zněl tento barytonista velmi zkušeně a přesvědčivě. Jeho hlas je dostatečně tmavý a démonický a jeho Jago mne zbavil jakéhosi podvědomého zklamání, které pramenilo z absence mistra Marquardta.