Recenze CD: Orchestra Sinfónica de Castilla y León – první nahrávku na vlastním labelu řídí Andrew Gourlay

16.01.2019

Zaplnit kapacitu kompaktního disku hudbou jen jednoho skladatele je vždy šťastným dramaturgickým řešením. Když je pak ve spojení silná, leč v koncertních síních méně hraná kompozice, kterou je Ostrov smrti, a symfonie, která patří k tomu nejzajímavějšímu, co její autor za svůj život zanechal, tedy symfonie s pořadovým čísel 2, je na světě album, které by nemělo ujít naší pozornosti. Jak je to ale s interprety? A s vydavatelem? Očekávání jsou před poslechem velká.

Orquesta Sinfónica de Castilla y León samo sebou na poli orchestrů není nováčkem, má za sebou velmi zajímavou historii, kterou nejlépe ilustrují jak jména dirigentů, kteří s ním spolupracovali, tak jména sólistů, kteří během dlouhých let budovali jeho jméno. Vůbec první album, které symfonikové vydávají pod vlastní značkou OSCyL ovšem nespoléhá na žádného světově proslulého instrumentalistu. S odvahou odpovídající svým uměleckým ambicím zde stojí muzikanti z města Vallalolid, které se s více než třemi sty tisíci obyvateli nachází ve stejnojmenné provincii. Autonomní společenství Kastilie a León má v hlavním městě Valladolidu kulturní centrum, které pojmenováno Centro Cultural Miguel Delibes de Valladolid. Miguel Delibes (1920-2010) se ve Valladolidu narodil, i zde zemřel. Významný spisovatel a novinář, jemuž se za jeho dlouhý život dostalo nespočtu ocenění, je plným právem osobností, jejíž jméno od roku 2007 kulturní centrum nese.

Andrew Gourlay je ruského původu, narodil se však roku 1982 na Jamajce. Hudebně se ovšem vzdělával v Anglii, jeho oborem byl trombón a klavír, v další stádiu svého muzikantského růstu byl asistentem Marka Eldera, od ledna 2016 se datuje jeho pozice hudebního ředitele OSCyL.

Nyní již etablovaný dirigent, Andrew Gourlay ambice svých hráčů resp. svého orchestru podtrhuje. Vyslat do světa jako posla svých kvalit právě 2. symfonii Sergeje Rachmaninova o něčem svědčí a tím něčím je jasná vize o provedení a výsledku a jasné uvědomění si, jaký potenciál se v uměleckém uskupení a svěřených muzikantech nachází. Výsledek se dostavil a nesním bláhový sen, poslouchám realitu a ta je inspirativní a vynikající. Obzvláště si všímám bohatosti smyčců, které jakoby u španělského orchestru byly kořením a energetickým nápojem pro celý orchestr. Strhávají na sebe pozornost svou nádhernou barvou, není to však na úkor ostatních nástrojových skupin. Naopak, Gourlay vytvořil ve druhé symfonii fantastický kontrast mezi dechy a smyčci celkově. Vše vystupuje na povrch jako propracovaná a plasticky diferencovaná orchestrální barva s akcenty, které jsou vyzdvihovány a půvabně hrány jednotlivými sólovými nástroji. Nazvat zvuk orchestru hmotou, asi zrovna moc obvyklé není, zde tím v chci ovšem v absolutně pozitivním smyslu vyjádřit, jak se v nahrávce podařilo zachytit veškeré detaily a nuance, které Rachmaninovova hudba obsahuje. Kontrasty a dynamika v kombinaci s jemným detailem způsobuje spontánní radost z poslechu.

I Ostrov smrti nasazuji laťku vysoko. Orchestr zdobí soustředěnost, zvukomalba a jakási delikátnost. Už samotný obraz, jako by si říkal o další formu projevu a to v podobě tónů. Rachmaninov byl mistrem, který takový obraz uchopil a španělský orchestr je skrze Gourlaye zprostředkovatelem celého namalovaného výjevu v autentické atmosféře.

První krok se zdařil a je jakýmsi závazkem do budoucna. Milovníci nahrávek budou rádi, bude-li i v tomto oboru mezi zavedenými hráči štika, která umí zahrát světový repertoár inspirativním a obdivuhodným způsobem. Producent Andrew Keener a zvukový mistr Dawe Rowell měli v květnu roku 2017 (Ostrov smrti) a lednu 2018 (2. symfonie) v Kulturním centru ve Valladolidu náležité technické a prostorové podmínky, přejme jim, ať je dokážou využít i pro další zajímavé projekty.

Jedna zajímavost na závěr. Překrásně graficky vybavené a do elegantního hávu zabalené album bylo vyrobeno v České republice.

www.oscyl.com