Kristine Opolais a Jonathan Tetelman v Tosce v Semperoper

17.11.2019

© ElegantClassics - Miloš Bittner
© ElegantClassics - Miloš Bittner

V Drážďanech se v inscenaci Tosky režiséra Johannese Schaafa, kterou jsem měl možnost zhlédnout opakovaně, střídají skvělé pěvecké osobnosti. Nedávno vystupovala Angela Gheorgiu a Riccardo Massi, v září to byla Emily Magee, zažil jsem též Adrianne Pieczonku. Pro listopadové termíny byl opět v plánu Massi, nově také Kristine Opolais. Tosca je to vyhlášená a její vystoupení v této roli bylo debutem na pódiu Semperoper.

Ve mnou navštívený večer se předvedla v úžasném pěveckém i hereckém rozpoložení, její hlas vykazoval Ty nejatraktivnější vokální parametry, jaké si jen lze představit. Večerem nás provedla jako strhující herečka, jež, jakoby jen tak mimochodem, zvládá bravurně i mimořádně náročný sopránový part.

© ElegantClassics - Miloš Bittner
© ElegantClassics - Miloš Bittner

Možná, anebo spíše zcela určitě jsem měl i štěstí na moment okamžiku. Až po představení jsem se dozvěděl, že muž v který daný večer zapůsobil jako velkolepé tenorové zjevení, Jonathan Tetelman, který zaskočil za výše zmíněného Massiho (jehož jsem jako Cavaradossiho slyšel v páru s Gheorghiu - a tudíž jsem nebyl zklamán, že poznám hlas nový) tvoří pár Opolais i mimo divadelní kulisy. Tetelman, jehož jméno si URČITĚ zapamatujte, měl debutovat v Semperoper jako Rudolf v Bohémě až v příštím roce, náhoda tomu ovšem chtěla, že se se svou partnerkou dočkal debutu dříve a bylo to zároveň první společné operní představení této dvojice. Velký večer pro oba dva, velký večer pro publikum, které bylo nadšeno. Tetelman není tenůrek, Tetelman je tenor obdařený přirozeným jevištním vystupováním, krásným zjevem a ještě krásnějším hlasem. Těžko je možné vyzvednout některý z velkých okamžiků jeho výkonu, hltal jsem každou jeho frázi.

To Scarpiu, kterého zpíval osvědčený a oblíbený Andrzej Dobber, znám již velmi dobře. Sice lehce působil tak, jako by ho představení příliš nebavilo, ale možná to bylo součástí jeho zločinecké kreace. Začátkem roku v Unter den Linden to bylo o jiné energii - ovšem také o jiné inscenaci a obsazení (Yoncheva, Ilincai). Lehce mě mrzí, že jsem tentokrát spíše neslyšel svého oblíbence Alexeje Markova, který v Tosce v Semperoper alternuje. Dobber ovšem nezůstal nic dlužen své pověsti! Jeho baryton je jako ocel a s Opolais a Tetelmanem tvořil parádní trojici.

© ElegantClassics - Miloš Bittner
© ElegantClassics - Miloš Bittner

Vraťme se ale ke konci dnešního povídání na začátek. V programu Tosky měli ve městě na Labi tentokrát uvedeno, že pauza následuje už po 35 minutách - tedy po prvním jednání. Dirigentovo jméno jsem neznal, zpráva o tempu, které do představení přinese Antonino Fogliani, mě tedy vyděsila. Už po dvou minutách ovšem bylo jasné, že se posluchačovo ucho ocitá ve zkušených italských rukou - ba dokonce v rukou, které překonávají veškeré italské ruce co se dirigování Pucciniho týká. Z 35 minut se vyklubalo 48 minut a byl to skvost. Ten následoval i v druhé polovině večera a posluchač se musí těšit na rozrůstající se spolupráci Staatskapelle Dresden s tímto maličkým, ale umělecký obrovitým dirigentským srdcem. Od německé hudby si je potřeba občas opláchnout tělo hudnou italskou, a provést to v Drážďanech, je definitivně ideální!