Osiel Gouneo a Laurretta Summerscales v hlavních rolích baletu Oněgin v Mnichově

05.03.2019

© Wilfried Hösl - Bayerische Staatsoper
© Wilfried Hösl - Bayerische Staatsoper

Jméno John Cranko se před naše oči dostává všude a poslední dobou ještě častěji. Je to ku příkladu Státní balet v Berlíně, který začátkem tohoto roku uvedl choreografovu perlu jménem Romeo a Julie na půdě Deutshce Oper, je to Balet Národního divadla v Praze, který na únor roku 2020 ohlásil obnovenou premiéru baletu Oněgin. Je to pak label Unitel Edition, který v posledních měsících vydal na nosičích Blu-ray a DVD záznamy právě těchto dvou choreografií v interpretaci baletního souboru ze Stuttgartu. Je pravdou, že čím více Johna Cranka, tím lépe a je samo sebou pravdou, že níže uvedený výčet je jen výběrem, se kterým jsem měl možnost se potkat, Cranko je zcela jistě uváděn na mnoha dalších scénách. Jednou z takových je Bavorská státní opera, jenž pro začátek března přinesla sérii představení, která stála za návštěvu!

Přítomen jsem byl večeru, ve kterém se odtančilo hned několik premiér - debutů v roli. Mám-li informace správné, Osiel Gouneo byl dne 2. března prvním tanečníkem černé pleti, který se se souborem Bavorského státního baletu představil v titulní roli Oněgina. Gouneo v Raymondě zaujal svou silou, výbušností a komplexním vyjádřením charakteru Abderakhmana. Coby Oněgina jej nyní bylo možno spatřit v další rovině jeho umění, jeho tanec oplýval skvělým souladem s hudbou Petra Iljiče Čajkovského (příprava Kurt-Heinz Stolze) i s ostatními kolegy na ploše. Balet v pravém slova smyslu reprezentoval jak svým technicky vypiplaným tancem, tak celkovým výrazem, který dal svému projevu ve chvílích své domnělé nadřazenosti i v okamžicích svého vlastního citového pádu.

© Wilfried Hösl - Bayerische Staatsoper
© Wilfried Hösl - Bayerische Staatsoper

Jako Taťána se prvně v životě uvedla Laurretta Summerscales, umělkyně, jejíž samotná tvář a úsměv vyzařují neskonalé dobro a nemohu se zbavit pocitu, že svou vizáží spíše než Britku připomíná typickou dívku českou. Její emoce v dopisové scéně, její emoce v každé scéně, která pro postavu Taťány něco znamená, byla z její strany promítnuta obecenstvu v divadle s neskutečnou přirozeností a s důrazem na detail. A opět, nikoliv na ten, u kterého je zřejmé, že je s ním předem kalkulováno, nýbrž na ten, jenž má co dočinění se všemi nadpozemskými dary, kterými tato první sólistka Bavorského státního baletu disponuje. Jedním slovem "úchvatné".

© Wilfried Hösl - Bayerische Staatsoper
© Wilfried Hösl - Bayerische Staatsoper

Lenskij sólisty Alexeje Popova hovořil jasnou zkušenou řečí. Jeho výkon měl zcela zřetelné obrysy, celému příběhu tento tanečník dodal esenci poetiky, ladnosti a hlavně též odhodlanosti, napravit křivdu, která se mu jakousi neopatrnou a nerozvážnou zradou Oněginovou udála. Prsty v tom dle Puškinova románu měla jak známo i Olga, kterou se, a zde též ve svém debutu, výborně uvedla rodačka z krymského Kerchu Elvina Ibraimova. Ta je součástí skupiny sólistů, kteří tvoří enormně umělecky vyrovnané jádro bavorského souboru a je svým tancem špičkovou reprezentantkou ruské a dnes samozřejmě "bavorské" baletní školy.

Aby premiér v roli v jednom večeru nebylo příliš málo, máme tu další, tentokrát již s pořadovým číslem čtyři. Matteo Dilaghi se v závěrečném dějství postaral o majestátní tvář pána domu. Pro Summerscales byl jistotou a oporou, a i on tento večer může navždy nosit v paměti jako výrazně zdařilý. Totéž lze zmínit o dirigentovi Myronu Romanulovi, který vedl Orchestr Bavorské státní opery přísnou, ale zároveň muzikantsky uvolněnou rukou. A ta byla právě tím prvkem, který všem tanečníkům umožnil se plně soustředit na svůj nelehký, a dalo by se v případě čtyřech rolích říci i výrazně obtížný, baletní výkon.