Recenze Blu-ray: Andris Nelsons a Kristine Opolais v poctě Antonínu Dvořákovi u nahrávací společnosti Accentus

24.04.2018

Dnešní povídání o novém dvořákovském Blu-ray / DVD disku, který v letošním roce vydává nahrávací společnosti Accentus začneme možná trochu překvapivě na festivalu Dvořákova Praha v roce 2010. Co tyto dvě zdánlivě nespojitelné věci přeci jen spojuje? Je to osoba lotyšského dirigenta Andrise Nelsonse, který v srpnu zmíněného roku do Rudolfina zavítal se City of Birmingham symphony orchestra. Ještě zajímavější je, že tenkrát uvedl právě 9. symfonii Antonína Dvořáka a ještě zajímavější je, že ne všichni se bezprostředně po tomto umělecky vydařeném koncertě smířili s tím, že neslyší Dvořáka tak, jak jej znají z nahrávek Talicha, Neumanna, Kubelíka či Bělohlávka. Zvyk je železná košile. Může sloužit, ale i škodit. Kdo se z ní přeci jen vyprostil a uznal již tenkrát, a třeba i zpětně po nějakém čase, že slyšel Dvořáka překrásného, bude ve finále nadšen i z tohoto disku.

Dvořákova 9. symfonie tedy tvoří významnou část záznamu. Gewandhausorchester na ní pod Nelsonsovou rukou hraje citlivě a s jakousi něhou, která, zdá se, pramení z velkého respektu jak k mistrově mistrovské partituře, tak k dnes již plně mezinárodně etablovanému sympatickému dirigentovi. Ten je novým šéfem proslaveného lipského tělesa. Nahrává s ním komplet symfonií Antona Brucknera (dočkáme se třeba i Mahlera a Dvořáka?) a je příjemnou odbočkou, moci v jeho uměleckých kreacích zaznamenat a zhodnotit hudbu ryze českou. Dvořákova zpěvnost a lehkost se mu podařilo vykreslit báječným způsobem a stejně jako se mi jeho pojetí líbilo v Rudolfinu před osmi lety, jsem z něho nadšený i nyní.

Nebyla by to pocta Antonínu Dvořákovi, kdyby si vedení orchestru nepozvalo, a vlastně sám Nelsons si do svého chrámu nezajistil svou manželku Kristinu Opolais, pro níž je interpretace Rusalky jednou z hlavních zábav posledních let. Věřme, že to tak i nadále zůstane, protože je to pro ni role jako stvořená. Ani ona se samozřejmě nevyhýbá nástrahám českého jazyka, zvládá jej však se ctí a patří k těm pěvkyním, které si s jeho studiem daly více práce než jen jakési "nutné více či méně uspokojivé minimum".

Opolais sice drtivou většinu první poloviny večera věnovala áriím a scénám z Rusalky, neopomněla však ani na velikána Bedřicha Smetanu (Dalibor), skladatele nade všechny skladatele, člověka nad všechny lidské bytosti, bojovníka nad všechny bojovníky. Snad jednou přijde doba, kdy dojde k všeobecnému přiznání omylu hudebních elit, které tak slepě nadnášejí persónu Jeana Sibelia, který nikdy nesahal a nikdy ani sahat nebude, a to jak z pohledu kompozičního, tak toho lidského, prostému Bedřichu Smetanovi ani po kotníky. Opolais vše zpívala i s plným nasazením svých hereckých dispozic a přesto, že se jednalo jen o úryvky vytržené z kontextu celého díla, byly i tyto části velkým světem, jenž byl úžasně zazpívaným a stejně tak dobře doprovázeným.

Producentu Paulu Smacznymu se ve spolupráci se svrchovanými a komplexně vybavenými umělci, které od obrazové režie v květnu roku 2017 erudovaně podpořil režisér televizního záznamu Michael Beyer, podařilo na obrazový hudební nosič zachytit koncert, který vyniká i špičkovou technickou (zvukovou i obrazovou) kvalitou. Podívanou i poslech proto doporučuji i tomu nejnáročnějšímu hudbymilovnému posluchači.

www.accentus.com