Recenze DVD: Andris Nelsons diriguje Čajkovského a Mozarta

06.05.2019

Na nosičích Blu-ray a bohužel i DVD (formát, který by již konečně měl zmizet z povrchu zemského) nám osvědčený label Accentus doplňuje sérii obrazových záznamů, na nichž je zachycen vztah lotyšského dirigenta Andrise Nelsonse s jedním z nejvyhlášenějších symfonických těles. Gewandhausorchester je v průběhu dlouhých let zaznamenáván opakovaně, a to v konfrontaci s uměním mnoha dirigentů. Éra Nelsonse započala a je možno doufat v cosi hodnotného. Alespoň tak se to skutečně jeví z nahrávek, které dosud byly vydány.

Záznam z lipského Gewandhausu pochází z března roku 2018 a v označení producenta jsme si již zvykli na jméno Paul Smaczny. Obrazová režie byla opět v rukou Michaela Beyera, oblasti zvukových parametrů se dotkněme alespoň vyřčením jména producenta Sebastiana Brauna. Zvukově vzdušně a citlivě zaznamenaný snímek má v tomto parametru to nejvyšší hodnocení. Měla by jej i kategorie obrazu, vždyť Beyer opět celou atmosféru koncertu včetně jednotlivých hráčů, dirigenta a jeho koncentrace zachytil v úchvatném stylu. Nedává šanci se nekoncentrovat, poslech je to skutečně i očima - tedy byl by, jednalo-li by se o disk Blu-ray. DVD formát bohužel nabídl jednu vadu, a tou je kvalita obrazu, která je v dnešní době neakceptovatelná. Jediný způsob, jak se DVD jako takového zbavit je v rukou vydavatelských společností obecně. Zkrátka je nutno jej přestat využívat jako nosič obrazu. Jedině pak lidé vyhodí své staré DVD přehrávače. DVD je celosvětovou ostudou techniky dnešní doby.

No naštěstí se přes to dokážeme přenést (i když mé osobě se to dnes moc nepovedlo) a můžeme se zaposlouchat do melancholie, která je pro Čajkovského 6. symfonii a Mozartovu 40. symfonii prvkem, který obě díla spojuje. Nelsons svému orchestru nabídl uvolněnou a neautoritativní atmosféru, jeho hráči mu na oplátku zahráli tak, že je poslech obou symfonií velká radost. Sólové výstupy mají osobité kouzlo každého jednotlivého hráče, každý dává ve svůj čas skladbě něco ze svého naturelu, ze svého jedinečného stylu hry to, co ze symfonií jako celku dělá akustickou hmotu, ve které musí najít zalíbení každý pozorný posluchač.

Na své si ovšem přijde i posluchač ke zvuku méně vnímavý, či takový, pro kterého je vedle zvuku důležitá i estetická složka. Znám návštěvníky koncertů, které nejvíc baví, sledovat práci instrumentalistů se svým nástrojem a zcela pak odmítají poslech klasiky na "pouhých" zvukových nosičích. Jednoduše hráče při jeho výkonu potřebují i vidět. Nikomu tak třeba z očí nemůže uniknout absolutně své práci oddaný a každým okamžikem až roztomile nadšený a úžasně hrající koncertní mistr, houslista Sebastian Breuninger. Kdo zná arménskou violoncellistku Astrig Siranossian, jistě si řekne, že je to zřejmě právě tato krásná země, která je rodištěm výtečných hráček na tento nástroj, protože právě charakteristický původ je tím, co prvně osloví návštěvníka lipského orchestru při pohledu na violoncellistku Gayane Khachatryan - ano, svůj původ nezapře, narodila se v Jerevanu a krom její vynikající hry zaujme na recenzovaném záznamu i svou vizáží, což ostatně dokazuje i její velmi vydařená fotografie uvnitř bookletu alba. Zkrátka zaujala fotografa i grafika, který následně připravoval design alba.

Tedy, vždy se je čím těšit, ať je to krása kompoziční, zvuková či ta čistě lidská. Ideální je spojení všeho, a to se zde (budeme-li mluvit o Blu-ray) velmi podařilo. Andris Nelsons má pro sebe i pro své široké celosvětové obecenstvo zachyceny další umělecky hodnotné večery, které zůstanou nezapomenuty.