Recenze CD : Violoncellista André Navarra na pěti CD u vydavatelství Suprahon

27.11.2017

Archiv Supraphonu obsahuje poklady, které rozhodně stojí za pečlivá zkoumání a nová vydávání. Na trh se nyní konečně dostává album pěti CD, která obsahují historické záznamy mistrovské hry francouzského violoncellisty André Navarry (1911-1988). V příštím roce to bude již třicet let, kdy tento velký instrumentalista a pedagog zemřel, a tak je komplet pražských supraphonských nahrávek z let 1953 až 1966 skvěle načasován.

O takřka povinnosti pořídit si tuto nahrávku hovoří i fakt, že na mnoha snímcích kompletu nalézáme i výtečné spolupracující české umělce. Jsou to též mistři taktovky, kteří pozvedají atraktivitu nahraných skladeb. Na prvním místě (CD 1) samozřejmě jmenujme nedostižného Karla Ančerla, který se postaral o fantastický záznam dvojkoncertu Johannesa Brahmse z roku 1963, na kterém spolu s noblesním Navarrovým zvukem violoncella slyšíme i vzletný zvuk houslí mistra Josefa Suka. Ančerl též Navarru doprovází na výborně dynamicky vyvážené nahrávce Schumannova koncertu A moll a v Blochově rapsodii Šelomo, která z mého pohledu stále ještě není plně doceněna a přitom ukrývá, či spíše odkrývá, tolik překrásné hudby! Všechny tři zmíněné nahrávky byly prořízeny v Rudolfinu v letech 1963 a 1964. I druhý disk z části obsahuje umění Karla Ančerla v kombinaci s hrou Navarry. Je zde velmi pěkné Adagio con variazioni pro cello a orchestr Ottorina Respighiho a Prokofjevův ambiciózní opus 125, kterým není nic jiného než Symfonie-koncert pro violoncello a orchestr. Zde exceluje jak Navarra (nahráno v roce 1965), tak samotná Česká filharmonie, která legendárního umělce "doprovází" ve všech zmíněných Ančerlových kreacích. Dirigent Martin Turnovský řídí Komorní harmonii v Concertinu pro violoncello Bohuslava Martinů. Objevit nový svět může leckterý posluchač při poslechu Koncertu pro violoncello a dechové nástroje Jacqua Iberta. Obě díla byla sejmuta ve studiu Domovina koncem června roku 1966.

Dostáváme se k disku třetímu. O příkladné spolupráci legendárního rumunského dirigenta Constantina Silvestriho s Českou filharmonií a Navarrou hovoří doslova vzrušující rudolfinská nahrávka Koncertu pro violoncello a orchestr D moll Éduarda Lala z roku 1953. Zvuk je samozřejmě mono, celkovému vyznění to ale neubírá na výjimečnosti. Ve studiu Domovina se v březnu roku 1961 Navarra sešel s našim bravurním pianistou Alfredem Holečkem. S veškerým svým hráčským umem se oba pánové pustili do nahrávání sonát Johannesa Brahmse a výsledek je prvotřídní.

CD č. 4 nás opět zavádí k Josefu Sukovi, který opět ve studiu Domovina s Navarrou mezi lety 1964 až 1966 pořídil záznamy skladeb Zoltána Kodályho (duo op. 7), Arthura Honeggera (sonatina) a zejména dvě dua Bohuslava Martinů (H 157 a H 371). Především ve skladbách Martinů oba nástroje přímo dýchají a posluchač se ocitá v hřejivém objetí atmosféry doby a ryzího muzikantského lesku.

Konečně na pátém disku nalézáme i souznění Navarrova violoncella s klavírním uměním Františka Maxiána z roku 1953 (D´Hervelois, Boccherini, Ravel) a opětovně Alfreda Holečka z roku 1958 (Prokofjevova sonáta C dur, op. 119 a Beethovenova sonáta A dur, op. 69). Zde mám opět tendenci vypíchnout snímek skladatele ruského, který mi přijde výrazově nejzdařilejší a nejpůsobivější.

Celý komplet je opětovně vybaven poučným a informačně bohatým textem z pera Martina Jemelky, radost udělají i fotografie, které nás svým nádechem vrací zpátky v čase a připomínají právě ty umělce, kteří si to nejvíce zaslouží.

www.supraphon.com