Recenze CD : Kent Nagano a jeho Danse macabre na labelu Decca

26.06.2017

Dirigent Kent Nagano (1951) je nyní ve věku, kdy má za sebou impozantní uměleckou dráhu, a zároveň je ve věku, který mu stále ještě dovoluje přistupovat k novým nastudováním s dávkou odpovídající sebedůvěry a tomu odpovídající originality. I toto je totiž slyšet z nahrávky, jež vznikla jako živý záznam v sále Maison symphonique de Montréal v říjnu roku 2015. Nový domov věhlasného symfonické tělesa, kterému nedávno nahrávací společnosti Decca též vzdala poctu v podobě souborné nahrávky někdejšího šéfdirigenta Charlese Dutoita. Box (ten byl vyroben v České republice) obsahuje 35 CD a je kolekcí, která vyniká mimořádně vyrovnanou uměleckou úrovní.

Podotkněme, že jak Charles Dutoit, tak Kent Nagano se již představili v Rudolfinu na abonentních koncertech České filharmonie. Nagano v prosinci roku 2013 řídil provedení Brucknerovy 9. symfonie a velice sympaticky přidal Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány Bohuslava Martinů.

Právě česká hudba je pak velkým lákadlem recenzovaného disku, na kterém nalezneme Dvořákovu Polednici! Výtečná volba! Nagano evidentně nekopíruje žádného velikána české dirigentské taktovky, přináší do skladby vlastní výklad strachu a projevuje se to v hluboce procítěných pasážích, ze kterých vyzařuje souznění dirigentova přístupu s orchestrálními barvami tak, jak je dokázali vyobrazit technicky perfektně vyspělí hráči Montrealského symfonického orchestru (na obalu je těleso samo sebou uváděné jako Orchestre symphonique de Montréal). Občas překvapí tempa, která jakoby daný okamžik vykreslují v nečekaných souvislostech, otazník však vzápětí mizí, stane-li se tento originální moment součástí většího celku. A to je to, co mě na této nahrávce baví. Inspirativní nenucená krása!

Mussorgského Noc na Lysé hoře je výtečně vygradovaným snímkem, který nechává vyniknout ukázkové sehranosti a dynamické vyváženosti montrealských! Nagano ponouká hráče jednotlivých nástrojů k pozornému čtení a ještě pozornějšímu hraní. Stejně pozorný posluchač si pak zcela jistě všimne plastičnosti a jakési měkké nasládlosti, která v kombinaci s planoucím ohněm a dráždivou atmosférou kompozice budí respekt. Ve stejném duchu lze hovořit o Čarodějově učni Paula Dukase. Tato skladba spolu se symfonickou básní Tamara ruského skladatele Mily Balakireva by si zasloužila zvýšenou pozornost a častější uvádění v koncertních síních celého světa.

Disk je doplněn, jak jinak, skladbou Dance macabre Camilla Saint-Saënse, kde se svými sólovými houslemi výrazně prosazuje Andrew Wan a dodává tak nahrávce tohoto nezaměnitelně působivého díla patřičnou dávku virtuozity. Hallowe´en, jehož autorem je Charles Ives, tedy pouze dvou a půl minutová skladba (která byla jako jediná nahrána studiově) celé album logicky (obsahově i dramaturgicky) uzavírá.

Zvuk celého alba je v první řadě živý a není tím nyní míněno označení pořízení záznamu na koncertě za přítomnosti publika, ale charakteristika jeho vnitřního náboje. K posluchači neproudí pouze zvuk, ale i vzduch, genius loci nové koncertní síně, která, jak se zdá, má výtečné akustické parametry a ty jsou ve zvuku věrné natolik, že kromě zvuku nástrojů orchestru do nahrávky též vtiskly nejeden důkaz o přítomnosti publika. Není to však na obtíž a vzhledem k báječné hře orchestru tento fakt brzy každý posluchač disku přestane vnímat.

Navštivte :

PR² classic, Decca