Bayreuth 2019 – Mistry pěvce norimberské řídí Philippe Jordan

05.09.2019

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Když jsem na letošním květnovém festivalu v hessenském Wiesbadenu slyšel fantastické provedení Mistrů pěvců norimberských v režii Bernda Mottla (dirigoval Patrick Lange) v obsazení, které bylo takřka snem - Volle, Groissböck, Kränzle, Blondelle, Behle, Horne, snad už jsem ani nedoufal, že by mohl být zážitek z Bayreuthu ještě větší.

On sice nebyl větší, nicméně byl stejně skvělý a samozřejmě jiný - režie Barrie Kosky. Zajímavé porovnání dvou neporovnatelných večerů to bylo zejména ve smyslu pěveckém, vždyť i v Bayreuthu byl nakonec Hansem Sachsem úžasný Michael Volle! Muž impozantního jevištního vystupování, kultivovanost sama, avšak i oheň sám, typ herce-pěvce, který jde do výrazového extrému, nikdy však na úkor kvality svého přednesu. Bayreuthský festival v něm měl letos klenot, který bylo neutuchající radostí poslouchat. Na jednu stranu je škoda, že právě tento muž nebude v příštím roce zpívat Wotana v novém Ringu, na druhou stranu to ovšem škoda není vůbec, protože jej bude zpívat další německý hlubokohlasý skvost - Günther Groissböck. Bude to velká událost a to zejména z toho důvodu, že má Groissböck na rozdíl od mnoha špičkových a legendárních pěvců (zmiňme například Theo Adama) ve svém témbru tzv. element, či chcete-li, prvek božství. V takové míře, jako jej má on, je tu již obdarován jen Juha Uusitalo a René Pape, těsně za touto kategorií je ještě James Morris a tím je výčet ukončen. A co že to vlastně je onen element božství? Odpověď jistě naleznete sami.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Groissböck byl v daný večer "jen" Vítem Pognerem, večer tedy spíše stál na jiném muži. Klaus Florian Vogt je rovněž unikát a kdo jej snad neslyšel živě a zná jej pouze z nahrávek, nemůže mít sebemenší představu (ověřeno) o tom, jak tento tenorista ve velkých divadlech báječně zní. Jako Stolzinga jsem jej slyšel opakovaně, celkově jej slýchávám velmi často a pevně doufám, že tento trend neskončí. Mám-li ovšem srovnat s květnovým Wiesbadenem, ještě více mne tenkrát nadchl Thomas Blondelle. Příčinu jsem ovšem nakousl. Vogta slýchám tak často, že se pro mě stal samozřejmostí, Blondelle byl pro mě dosud dílem náhody vzácný a kvalitativně totožný interpret tak musí tentokrát být jasnou volbou.

Davidem byl Daniel Behle, spolehlivý, vyzpívaný, v kramflecích si jistý umělec, kterému je pohyb po jevišti a neverbální komunikace s ostatními účinkujícími na scéně přirozené vrozená. Jeho tenor umí působit akcentem humorným i tragikomickým, své roli věnoval vše ze svého umění a byl přirozeně odměněn vnímavým publikem.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

O akční zatažení na zádech ležící Camilly Nylund do vhodného úkrytu snad sní každý muž, drobná režijní dokonalost však byla v rámci druhého jednání dopřána samo sebou jen Vogtovi. Nejen tato drobnost, ale i spousta dalších detailů, s nimiž se tým kolem Barrie Kosky vypořádal na výbornou zatraktivnila vizuálně celé představení (scéna Rebecca Ringst, kostýmy Klaus Bruns, světlo Franck Evin, video Regine Freise). Hlas Nylund patří k tomu nejzajímavějšímu, co mohly mé uši kdy slyšet, nenalezl jsem jediné představení, ve kterém by díky své maximální koncentraci mohlo být řečeno, že bylo slabší. Nádherný hlas, nádherný soprán - kdyby svět jiný neměl, nic by se nestalo. Velmi dobře jí jako Magdalena sekundoval Wiebke Lehmkuhl. Toto německé mezzo (až alto), je také něco. Umělkyni zdobí obsažný, plný a příjemně zaoblený tón, který se právě k Nylund (a hlavně ovšem k Danielu Behlemu) náramně hodil.

Představení inspirativním a sebejistým způsobem řídil nastávající šéf Vídeňské státní opery Philippe Jordan. Přesun z Paříže do města, kde řídí své Vídeňské symfoniky (mimochodem neopomeňte si v rámci nadcházejícího velkého Beethovenova výročí ujít jejich společnou nahrávku symfonií tohoto skladatele) považuji za náramně šťastné. Jordan je mužem na svém místě, je originální, avšak nikoliv nerozvážný. Všechna jeho hudební nastudování mají velkou hloubku a Orchestr Bayreuthského festivalu mu technicky a výrazově vyšel s radostí vstříc.

© ElegantClassics
© ElegantClassics