Recenze Blu-ray: Zubin Mehta a Izraelská filharmonie na dvou slavnostních koncertech v Mumbaii

30.12.2018

Izraelská filharmonie patří k Zubinu Mehtovi jako slunce k letní obloze. Jedná se o vztah, který byl popsán samotnými uměleckými činy a není jej třeba popisovat slovy. Vzniklo mnoho článků a mnoho nahrávek, proběhl nespočet koncertů. Mezi ty velevýznamné, a to i v měřítku bohaté kariéry Zubina Mehty, budou ovšem rozhodně patřit dva koncerty, které se uskutečnily v Indii, tedy v zemi, ze které Mehta pochází. Mumbai je jeho rodištěm a právě zde se v dubnu roku 2016 uskutečnila dvojice koncertů, které oslavily maestrovy 80. narozeniny. Mehta je natolik vitální osobností, že je možné, že bude prvním dirigentem, který bude dirigovat i po dovršení sta let. Přejme mu to, byl by to unikátní primát.

National center of performing arts z pohledu kamer (shora i zdola) připomíná prudkou sjezdovku. Viditelnost pro každého posluchače je tedy znamenitá, jak je to tam s akustikou, lze odhadovat těžko. Technickému týmu se ovšem podařilo zaznamenat zvuk dobře, je dostatečně plastický, v popředí nejsou jen nástroje nejprůraznější, v mase zvuku bez potíží nalezneme i hoboj i harfu. Přítomni byli i tři sólisté, i zde se ucho zvukového mistra potkalo s lidskými poslechovými schopnostmi a jednotlivé skladby lze díky Blu-ray či DVD labelu Accentus (režie Michael Beyer) prožít naturálním způsobem tak, jak zazněly tisíce a tisíce kilometrů daleko.

V prvním večeru se začínalo Dvořákem, jaká to čest, Karneval je vždy dobrou volbou. Zahrán je svižně, hýřivě a barvitě. Krev rozhodně rozproudil. Beethovenův houslový koncert byl svěřen Pinchasu Zuckermanovi. Houslista velkého jména sice nudí svým sevřeným a jakoby bez emocí postaveným stylem, nelze to naštěstí ovšem říci o zvuku samotném, který produkuje jeho nástroj. Krása tónu a respekt ke skladateli je na prvním místě, co vidí oči, je možno nazvat zcela marginálním. Mehta si umí hrát s rytmem jako nejhbitější bubeník a s barvami jako nejšikovnější malíř. Jeho zručnost při zhmotňování partitur Maurice Ravela (La Valse a svita č. 2 z Daphis a Chloé) patří k tomu nejobdivuhodnějšímu, co bylo možné na obou koncertech slyšet.

Druhý večer, tedy jiný čas a jiné publikum i atmosféra, ovšem stejně velmi dobře hrající a Mehtovi oddaná Izraelská filharmonie. Vše trochu překvapivě zahájila předehra k operetě Netopýr Johanna Strausse. Nevím, kdo a proč ji vybral (jak by nás potěšil Smetana, to už bychom ale asi chtěli moc), každopádně se líbila a přešla ve skladbu mnohem serióznější. Brahmsův dvojkoncert pro housle a violoncello patří ke klenotům koncertní literatury a jako klenot byl odpovídajícím způsobem prostřednictvím hudebního zážitku předán vřelému a pozitivní energií oplývajícímu indickému publiku. Manželé Pinchas Zukerman (housle) a Amanda Forsyth (violoncello) si zřejmě na pódiu jakékoliv koncertní síně rozumí stejně skvěle jako v osobním životě a znát to bylo i na pozorné, pečlivé a vytříbené interpretaci německého skladatelského génia. Pianista Denis Matsuev je živel. Kromě neuvěřitelně ďábelsky bravurních vlastních improvizací, kterými vzal komukoliv z publika osobní naději, že na tomto světě něco umí, to byl nedostižně zahraný první klavírní koncert Petra Iljiče Čajkovského, který byl tím nejlepším, nejvěrnějším a nejcennějším dárkem Zubinu Mehtovi k jeho velkému jubileu. Toto vše bylo naštěstí zaznamenáno a vydáno, nezbývá, než se z toho co nejčastěji těšit.

www.accentus.com