Meagan Miller, Simon Neal a Gaston Rivero v premiérovém Děvčeti ze západu v Lipsku

05.10.2018

  Oper Leipzig © Tom Schulze
Oper Leipzig © Tom Schulze

Pátek 28. září byl v Oper Leipzig ve znamení Pucciniho Tosky s Karine Babajanyan. O tomto provedení se zmíníme samostatně, a to vzhledem k další k Tosce, o které budeme referovat ve dnech následujících. Tou bude provedení v Deutsche Oper v Berlíně s Anjou Harteros. Sobota 29. ovšem přinesla do saského města historicky vůbec první provedení opery Děvče ze západu od Giacoma Pucciniho. Italské dny italského mistra, to byl prodloužený víkend v Oper Leipzig.

  Oper Leipzig © Tom Schulze
Oper Leipzig © Tom Schulze

Původně byla pro roli Minnie do nové inscenace ohlášena německá sopranistka Anja Kampe. Z neznámých důvodů ovšem z plánovaného účinkování v Lipsku zcela odstoupila a byla nahrazena Meagan Miller. Šťastná to volba v umělkyni, která si již v Lipsku hravě poradila s rolí Sieglindy. Blondýnka s očima, do kterých se zkrátka musel zamilovat každý zlatokop, byla fantastická herecky i pěvecky. Navíc si evidentně rozumí i se zbraněmi, které v rukou držela velmi často. Na pódiu jí to mimořádně slušelo a šerifovi se opravdu nelze divit, že jeho touha po ní dosáhla až ke krajnosti. Simon Neal patří k mým velkým objevům poslední doby. Anglický barytonista prvotřídního vokální projevu bývá bohužel často zaměňován (a to i internetovými vyhledávači) s dobrým, ale přesto spíše druhotřídním tenoristou Simonem O´Neillem, který pochází z Nového Zélandu. Nenechme se ale zmást (internetem ani uměleckými agenturami). Ostatně, kdo jednou oba umělce uslyší naživo, má po starostech a názor na věc si udělá sám. Tak by to mělo být vždy. Neal byl šerifem velkých gest. Prostřednictvím role Jacka Rance rozvyprávěl svůj příběh nešťastníka toužícího po sexu i spravedlnosti dokonale. Obdařen je překrásnou barvou hlasu, která se, doufejme, začne brzy objevovat i na hudebních nosičích.

  Oper Leipzig © Tom Schulze
Oper Leipzig © Tom Schulze

Tenoristu Gastona Rivera (Dick Johnson) nebude nikdy možno zvát senzací, svou maličkou postavou na scéně působil spíše jako syn, který se před osmnácti lety Minnie narodil. Marcella Giordaniho či Jonase Kaufmanna si divák musel pouze představovat, Rivero byl kloučkem a nikoliv lupičem, štvancem či tvrdým hochem. Jiné už to ovšem nebude a i vyčítat mu to samozřejmě nelze. Zpíval hezky, na úroveň Neala ani Miller se však nedostal. Matka příroda pěvce obdařila spolehlivou technikou, Rivero se umí blýsknout obdivuhodnou výškou, ani ta však nepatří k elementu, který bych si mohl zapamatovat jako nějaký hlubší zážitek.

  Oper Leipzig © Tom Schulze
Oper Leipzig © Tom Schulze

Inscenace Pucciniho pistolnické opery byla v Lipsku svěřena německému režisérovi Cuschu Jungovi. Rodák z Kaiserslauternu (narozen 1958) ve spolupráci s Karin Fritz (scéna a kostýmy) a Michaelem Münsterem (světelné efekty) vytěžil veškerý potenciál z pěvců i sboru. Scény působily živě a přirozeně. Častokrát mechanicky nudné první dějství bylo tentokrát sledem živých a spontánních obrazů, na které skvěle navázalo to nejlepší, co se v tomto díle skrývá, tedy dějství druhé. Závěr byl již logickým a velmi pěkně koncipovaným rozuzlením celého příběhu, který svou atraktivností nikdy nepřestane vzbuzovat pozornost u velkých ale i menších diváků. Celkově se inscenace v Lipsku vydařila mnohem více, než například ta ve Vídeňské státní opeře. Ta měla premiéru před pár lety a rozhodně patří k tomu nejhoršímu, co bylo možné v rakouském městě v posledních letech vidět (proto se nahrála na DVD a Blu-ray?). Vizuální ošklivost z ruky Marca Artura Marelliho nezachránila ani luxusní dvojice Nina Stemme - Jonas Kaufmann. Karin Fritz oproti tomu představila nádherné divadlo - však sami vidíte na fotografiích.

  Oper Leipzig © Tom Schulze
Oper Leipzig © Tom Schulze

I Ulfu Schirmerovi se po výrazové a jakési "westernové" stránce vydařila lépe než tehdejšímu, ve Vídni ne moc úspěšnému, GMD, Welseru-Möstovi. Gewandhausorchester mu zahrál excelentně. Večer byl navíc podpořen soustředěným a kompaktním výkonem mužského sboru. I na ten mohou být sbormistři Alexander Stessin a Thomas Eitler-de Lint pyšní.