Recenze CD: Mahlerova symfonie č. 5 ve verzi pro klavír s Duo Trenkner-Speidel u MDG

19.03.2019

Ve spojitosti s novým albem dramaturgicky objevného a chvályhodně si počínajícího vydavatelství MDG je u dnešního představovaného disku vhodné zmínit důrazně kromě interpretů a skladatele samotného i další dvě jména. Prvním z nich je Otto Singer jr. (1863 - 1931), syna hudebního skladatele Otty Singera. Mladší Otto za sebou zanechal obrovský kus práce ve formě aranžmá známých symfonických děl pro klavír. Jmenujme v základu symfonie Brahmse a Beethovena a dále pak práci na dílech Lisztových, Wagnerových, Čajkovského a mnoha dalších. Jedním z "dalších" je dnes Gustav Mahler a symfonie číslo pět, jedna z největších skvostů lidského tvůrčího úsilí všech dob.

Interpreti jsou dnes hned dva, dohromady se podepisují jako Piano Duo Trenkner / Speidel a jmenovitě se jedná o pianistky Evelinde Trenkner, rodačku z Výmaru a Sontraud Speidel, která se prvně nadechla v Karlsruhe. Ve zvuku poctivé, interpretačně vyspělé a technicky na nejvyšší myslitelné úrovni, to je základní dojem ze dvou poslechů, které jsem absolvovala ve dvou po sobě jdoucích dnech, za kterých nebylo jasné, jestli se venku honí čerti s lidmi nebo lidé s čerty. Ono je to jedno, osobnostně jsou si podobní.

Otto Singer Mahlera nijak neochudil a posluchačům do podoby verze pro čtyři ruce zaranžoval atraktivní dvojče. Ke geniální hudbě symfonické tak máme díky nadšencově perfekcionistické a kvalitativně semknuté práci na všech pěti větách úchvatný protipól, jež se může stát velmi oblíbeným. Přát mu chci maximální počet živých provedení - vždyť dvojic, které by se do toho mohly pustit, známe více než dost. Dnes pod čarou řečeno, klavírní duo Trenkner / Speidel již ve verzi pro čtyři ruce nahrálo i symfonie č. 1 a č. 2 (verze Bruno Waltera). Zajímat každého také jistě bude verze pro čtyři ruce ikonických děl skladatelů našich - Smetanova Má vlast a Dvořáková devátá symfonie. Inu, je co objevovat.

Na závěr dodejme, že se nahrávalo v červenci roku 2018 v koncertní síni v Marienmünsteru, a že nástrojem, který do sebe Mahlera absorboval a zároveň jej ze sebe hnal, byl kus Steinway Concert Grand Piano D z roku 1901 #100398 "Manfred Bürki". Manfred Bürki je druhé slibované jméno ze začátku článku. Rozhodně si o něm a jeho počinu přečtěte více informací zde na stránkách MDG, stojí to za to.