Recenze Blu-ray : Riccardo Chailly diriguje symfonii č. 8 Gustava Mahlera na festivalu v Lucernu

06.02.2018

Koncertní síň KKL v Lucernu hostila v srpnu roku 2016 jednoho z nejzajímavějších hudebníků dnešní doby. Riccardo Chailly (narozen 1953) je po Claudiu Abbadovi (1933 - 2014) šéfdirigentem Lucernského festivalového orchestru a navazuje tím na éru, která byla sice odchodem legendárního italského maestra uzavřena, ale za dobu svého trvání přinesla nespočetné množství koncertů toho nejvyššího ražení. Abbadovy mahlerovské kreace byly zaznamenány ve zvuku i obraze, chyběl však poslední a zároveň neodmyslitelný prvek Mahlerova díla - obrovitá symfonie č. 8 Es dur.

Dle mnohých názorů je zejména její první část zvukově "nezachytitelná" či, chcete-li, "nezaznamenatelná". Je možné, aby se tak obrovitý orchestrální aparát umocněný o hlasy sólistů a sbory věrně otiskl do digitální podoby tak, aby si jej bylo možné pouštět ze záznamu bez ztráty nadčasové myšlenky a komplexnosti díla? Je možné takto ohromující bezprostřední zvukový výraz zkrotit do vzpomínky, za kterou lze zvukový záznam spojený s obrazem považovat? Dosud se to dle mého názoru nepovedlo zcela. Mariss Jansons byl na labelu RCO live v roce 2011 ideálu blízko, k úplné spokojenosti však přeci jen cosi chybí. Málo stačilo k dokonalosti snímku Lorina Maazela s londýnským Philharmonia orchestra pro label Signum (taktéž záznam z roku 2011). Za dosud nejzdařilejší počin posledních let však považuji snímek Bamberských symfoniků s Jonathanem Nottem pro nahravací společnost Tudor z roku 2010. Ten však zůstal zachován jen pro náš sluch, oční vjem byl opomenut. Jinak však je tomu u Blu-ray a DVD labelu Accentus Music (producent Paul Smaczny, režie Ute Feudel), který se v posledních obdobích zdá býti štikou, která víří zaběhlé evropské nahrávací vody.

Riccardo Chailly osmou symfonii nastudoval i se sborem Bavorského rozhlasu, Lotyšským rozhlasovým sborem (dílo s oběma tělesy nastudoval sbormistr Howard Arman), španělským sborem Orfeón Donostiarra (spolupracoval i s Abbadem na Mahlerově druhé symfonii) a Tölzer Knabenchor (sbormistři Christian Fliegner a Clemens Haudum). Mezi další silné články patřilo i sólistické obsazení, které bylo tvořeno pěvci zvučných jmen. Každý zná sopranistky Ricardu Merberth a Julianu Banse, altistky Mihoko Fujimuru a Saru Mingardo, tenoristu Andrease Schagera, barytonistu Petera Matteie a basistu Samuela Youna. Jedinou neznámou mohla snad být sopranistka Anna Lucia Richter, i ta však svým zdravým a moc pěkně znějícím hlasem přesvědčila, že mezi dosud věhlasnější kolegy svými vokálními kvalitami zapadá.

Celé provedení je charakteristické nezdolnou energií, která přímo tryská z každého přítomného účinkujícího. Jasně a plasticky znějícímu orchestrálnímu aparátu Lucernského festivalového orchestru s pokorou a taktem přitakávají všechny přítomné sbory. V momentech nejvypjatějších neztrácí na čitelnosti ani nástroje ani hlasy, spolu tak tvoří masu, jenž , jak to tak často bývá, nesplývá v jednolitý proud, nýbrž souzní v ladný pohyb jednotlivých orchestrálně vokálních složek, které takto zaznamenány, nemají dosud v historii nahrávání Mahlerovy osmé symfonie srovnání (velká poklona pro zvukové mistry Sebasitiana Brauna a Toine Mertense). Sólisté jsou soustředění, intonačně čistí, barvou svých hlasů sladěni tak, že si nepřekáží a naopak se skvěle doplňují a zvukově dokreslují. Nelze než chválit. Tato nahrávka je trefou do černého a má-li být někdy překonána, chci být u toho, protože lépe už bezesporu může znít jen sám vesmír.

www.accentus.com

www.pr2classic.de