Rebecca Nelsen jako Lulu v perfektně připravené inscenaci opery Albana Berga v Lipsku

01.07.2018

Photographer © Tom Schulze
Photographer © Tom Schulze

Řecká koloraturní sopranistka Danae Kontora, která je členkou ansámblu opery v Lipsku, byla původním ohlášeným jménem pro roli Lulu v nové inscenaci sezóny 2017/18 v Oper Leipzig. Citlivé a správné rozhodnutí této talentované mladé pěvkyně, odložit tuto nesmírně náročnou úlohu na pozdější čas své kariéry, přivedl na významnou saskou scénu Američanku Rebeccu Nelsen. A byl to tah mistrovský ba přímo geniální!

Nelsen je vokálně velmi vyspělá a její hlas je až nebezpečně odzbrojující. Navíc jí výrazně sedla i inscenace z dílny čtyřiatřicetileté holandské režisérky Lotte de Beer, která na sebe tímto počinem výrazně upozornila a patří tak do budoucna k tomu nejzajímavějšímu, co, doufejme, můžeme na světových operních scénách najít. Zdá se, že při "výrobě" inscenace došlo k vzácnému setkání mládí, které se spojilo v jeden názorový proud a nabídlo obecenstvu atraktivní podívanou od prvního do posledního tónu. Bergova hudba jako by byla třetím úhelným kamenem, třetím pilířem k úspěchu opery, kterou to nechce z čistě psychologických důvodů vídat příliš často. Jednou za pár let je, řekl bych, ten správný interval. Zatím se mi jej daří plnit a v roce příštím se za touto operou vydat do světa nehodlám. Zde stačí dodat, že jsou k dispozici skvělé obrazové i zvukové nahrávky.
Photographer © Tom Schulze
Photographer © Tom Schulze

Rebecca Nelsen je šikovnou herečkou, která do posledního puntíku využívá obsah zpívaných slov k tomu, aby diváka vtáhla do příběhu. Všechny šílené scény tak bylo možno prožít zcela autenticky, a jak již bylo řečeno, vše bylo okořeněno překrásně zbarveným, pružným a čistě znějícím sopránem, který ani ke konci večera nejevil jakékoliv známky únavy. Nelsen na scéně měla skvělou oporu v Kathrin Göring (hraběnka Geschwitz), jejíž odporný kostým a celková vizáž dráždila můj zrak po celou dobu trvání večera. Byl to neuvěřitelný kontrast k tomu, jak báječně tato dáma vypadá v rolích jiných a v realitě samotné. Jako třetí z ženských postav je třeba ještě zmínit vždy spolehlivou a oblíbenou "Wall". Wallis Giunta, sopranistka, jíž se brzy bude klanět celý operní svět, zvládla garderobiéra, sluhu i studentku perfektně!

Photographer © Tom Schulze
Photographer © Tom Schulze

Mezi muži exceloval Angličan Simon Neal. Po mém nadšení z jeho provedení Wotana ve Valkýře v Düsseldorfu byla role doktora Schöna a Jacka Rozparovače další výkladní skříní do jeho ryzího umění. Jeho vřelý a příjemně znělý baryton se poslouchá téměř sám. Pěvci bylo rozumět každé slovo, připraven byl i po stránce psychologické a evidentně si to náramně užíval. Malíře velmi dobře a exaltovaně podal Patrick Vogel, který patří mezi členy ansámblu. Intendant Ulf Schirmer má v tomto muži spolehlivého tenoristu, který dává každému svému večeru vše, co může a rovněž tohoto mladého pěvce bude do budoucna velkou radostí sledovat. Mimochodem, určitě si do Lipska přijeďte poslechnout jeho prince v Dvořákově Rusalce, jejíž inscenace se v Oper Leipzig nadmíru vydařila! Velmi dobrým, přirozeně zpívajícím a sebevědomě se prezentujícím Alwou byl belgický tenorista Yves Saelens, každého rovněž musel zaujmout i zkušený Randall Jakobsh coby nezaměnitelný a nepřehlédnutelný atlet.

Photographer © Tom Schulze
Photographer © Tom Schulze

Lulu v Lipsku, která byla uvedena ve verzi dokončené Friedrichem Cerhou, nebyla jen o zpěvu a hereckých výkonech. K výborně vystavěné scéně Alexe Broka rovným dílem zapadá i Jorine van Beek se svými povedenými (snad až na tu hraběnku) kostýmy. Jak už v Lispku bývá osvědčeným zvykem, o znamenitou (technicky i obsahově) video projekci se postaral fettFilm.

Zní to jako kolovrátek, ale nemohu si pomoci. Gewandhausorchester hrál Ulfu Schirmerovi fantasticky. Nevím, kam se poděl saxofon, ale parádně si posluchač mohl užít i všudypřítomný klavír (opravdu skvělá pianistka Hazel Beh) a housle Andrease Buschatze. Lulu v Lipsku na programu sezóny 2018/19 nefiguruje a zmiňuji to proto, že jsem si při vzpomínce na tuto velezajímavou inscenaci přeci jen povzdechl, že ji znovu neuvidím již v roce příštím.