Konečně Donizettiho Lucia z Lammermooru ve zdařilé inscenaci v Drážďanech

01.01.2018

Photographer © Jochen Quast
Photographer © Jochen Quast

Po dlouhých desítkách let se na scéně Semperoper v Drážďanech opět konečně objevila Donizettiho opera, která představuje metu pro obor koloraturního sopránu. Vždy bylo pro sopranistky vrcholně prestižní záležitostí mít nastudovanou roli Lucie z Lammermooru a demonstrovat tak jak ovládání svých vysokých tónů, tak psychologii postavy dívky, které z důvodu rodině politických a milostných vztahů, jednoduše řečeno, šiblo.

Pro báječně přímočarou a perfektně promyšlenou inscenaci Dietricha Hilsdorfa, u které se o nápaditou a funkční scénu postaral Johannes Leiacker, bylo využití uměleckých sil a hereckých kvalit sopranistky Venery Gimadievy šťastnou volbou. Ruská pěvkyně v Drážďanech debutovala v sezóně 2015/16 v roli Violetty Valéry (v této úloze excelovala již v Glyndebourne a z provedení existuje video záznam na Blu-ray a DVD), a protože se zdejšímu publiku do srdcí zapsala výrazným úspěchem, není divu, že byla angažována do další stěžejní role světového belcantového repertoáru. Lucii si mimochodem letos zazpívá i v Bavorské státní opeře v Mnichově. Slibně se rozvíjející kariéra má na čem stavět. Pevné základy tkví ve správně řízeném dechu, přirozené tvorbě tónu a atraktivním témbru. Třiatřicetiletá rodačka z Kazaně si v Semperoper oblékla kostýmy z rukou Gesine Völlm a krom poslechu se tak bylo i nač dívat.
Photographer © Jochen Quast
Photographer © Jochen Quast

To ovšem platí i o dalších představitelích hlavních rolí. Georg Zeppenfeld je zkušený basista harcovník, který snadno přechází z rolí německých do italských a naopak. Jako Raimondo vykresloval slabocha, jemuž je jedno, co se děje kolem, hlavně aby jemu to hrálo do karet. Zeppenfeld se vydal herecky i pěvecky a sklidil zasloužené ovoce v podobě vděčného potlesku. Dohazovačem lidského štěstí a Luciiným bratrem v jedné osobě byl ruský barytonista Aleksey Isaev. Toho zdobí šíře i pevnost jeho hlasu, kterým dokáže vyjádřit hluboké emoce.

Photographer © Jochen Quast
Photographer © Jochen Quast

Svému řemeslu též velmi pěkně vládne i tenorista Edgaras Montvidas. Litevský pěvec (kde jsou umělci i z jiných států?) svým zvučným hlasem a šarmem neokouzlil pouze Lucii. Nadchnul i obecenstvo a věřme, že si tak zajistil vstupenku pro účinkování v některých z dalších nových inscenací v Semperoper. "Fra poco a me ricovero..." bylo zazpíváno s velkou dávkou emocí a právě ty si dokážu představit v mnoha dalších zajímavých rolích.

Photographer © Jochen Quast
Photographer © Jochen Quast

Orchestr Staatskapelle Dresden řidil dirigent mladší generace Pietro Rizzo. Slibný Ital v italské hudbě úspěšně našel italský tón. Třikrát zopakované slovo budiž razítkem na jeho umělecký profil. Německý orchestr mu hrál čistě, lehce a svěže. Chyby a nesouhru nebylo možné zaznamenat, což lze říci i o výkonu Saského operního sboru pod vedením Cornelia Volkeho.

Photographer © Jochen Quast
Photographer © Jochen Quast