Recenze CD: Liya Petrova hraje houslové koncerty Nielsena a Prokofjeva u Orchid Classics

14.03.2019

První cena v Mezinárodní houslové soutěží Carla Nielsena byla roku 2016 udělena dvěma houslistkám, jejichž nahrávky houslového koncertu jmenovaného skladatele s oběma umělkyněmi následně vydala velmi pozoruhodně se prezentující vydavatelská společnost Orchid Classics. První v pořadí vyšlo album houslistce Jiyoon Lee a koncert dánského skladatele byl skombinován s houslovým koncertem D dur Ericha Wolfganga Korngolda. Bulharska Liya Petrova si naproti tomu k Nielsenovi zvolila první houslový koncert Sergeje Prokofjeva.

V obou případech je nositelem orchestrální textury Odense symphony orchestra s estonskou dirigentkou velmi slibné budoucnosti. Kristiina Poska je vítanou jiskrou v řemeslu, její práce na všech třech partiturách nese stopy velkého zapálení a nadhledu. Poska našla odlišnou, ale i společnou řeč s oběma houslistkami a dánské orchestrální hráče vybičovala k báječně vygradované dynamice i k sensitivnosti k titěrným detailům. Těšme se na její další počiny!

Zpět ale k houslím, zejména k Nielsenovi. Máme ideální šanci na přímé srovnání a je to absolutně ojedinělé. Obě Nielsenovi nahrávky houslového koncertu byly zaznamenány v několika dnech po sobě. Kristiina Poska se spolu se svým pozorným ansámblem rodačce ze Soulu Jiyoon Lee věnovala mezi 26. a 28. červnem roku 2017, rodačka ze Sofie Liya Petrova šla na řadu mezi 29. červnem a 1. červencem téhož roku. K dispozici byla pochopitelně stejná koncertní síň, ano, právě ta, která je v Odense pojmenována po Nielsenovi. Mette Due se jako zvukový mistr postaral o pozorné sejmutí všech nástrojových skupin a velmi spořádaně vyvážil hlas nástroje sólového.

Mládí proti mládí, rok narození 1990 (Petrova) proti roku narození (1992), je to soutěž? Ano, z určitého pohledu ano, odpovědět lze ovšem i ne, protože kouzlo hry a technická obratnost i obezřetnost a úcta k partituře jsou u obou umělkyň nepřehlédnutelné. Petrova má střídmější, lehčí a jaksi opatrnější tón, který spíše uklidňuje, než vzrušuje. Přesto to neznamená, že by závěrečné rondo nemělo šťávu a patřičný říz (ostatně tato zdánlivě klidná a působivá energie je cítit i z Prokofjeva). Lee je oproti tomu čerstvým větrem, který se dostává direktivním a nekompromisním způsobem pod kůži. Asijská houslistka více diferencuje a artikuluje, akcent je pestrý a pevný, více živočišný. Tón je více syrový, posluchač se skutečně nenudí a ani k tomu nedostává příležitost. Sečteno a podtrženo, Petrova je ukázněnost a spolehlivost, Lee je nebojácnost a říz.

Ač jsem si před poslechem říkal a velmi naivně odhadoval, že mi zřejmě bude bližší pojetí houslistky evropské, opak je pravdou, měl-li bych si vybrat, sáhnu po Nielsenovi od Jiyoon Lee. Pokud pro nás ovšem obě houslistky v budoucnu opět připraví nějaké zajímavé nahrávky, rozhodně si s velkým zájmem poslechnu obě. A snad to tak bude.