Recenze CD: Alexander Liebreich, Karol Szymanowski a Alexander Zemlinsky u Accentus

22.05.2019

Nikoliv zcela běžně prováděná díla, která by bylo možno pravidelně slýchat v koncertních síních, nicméně zcela výjimečné to také není. Nahrávací společnost Accentus rozhodně akcentuje i autory, kteří nepatří k běžnému proudu, a právě nyní si tak můžeme dopřát veledávku polské hudby na CD, které odkrývá partitury Houslového koncertu č. 1 op. 35, jehož autorem je Karol Szymanowski (1882-1937) a Lyrické symfonie, kterou světu věnoval Alecander Zemlinsky (1871-1942).

Společným prvkem alba je nám velmi dobře známý, oblíbený, neokoukaný a umělecky svrchovaný polský dirigent Alexander Liebreich, který působí na pozici šéfa Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Jeho pondělní kreace patří k mým oblíbeným, nedávná Brucknerova sedmá symfonie mne nadchla.

Že obdobně svého dirigenta vidí i členové Polského národního rozhlasového symfonického orchestru, je znát a cítit z atmosféry nahrávky samotné. Emoční napětí, výrazová rozvrstvenost a jednotný zápal jsou slyšet v každičké frázi a v každičkém taktu. V houslovém koncertu si navíc vše poctivě obepínající dirigent příkladně sedl se sólistkou, kterou je Elina Vähälä. Instrumentalistka velkých schopností svou hrou plně konkuruje umění dirigentova a její housle z roku 1780 (Giovanni Battista Guadagnini) dávají pětadvacetiminutovému dílu přívlastky jako vybroušené, zpěvné a šťavnaté. Tento houslový koncert se svou atmosférou jistě nikdy nestane "hitem", je však plnohodnotným a hodnotným uměleckým opusem, který stojí za to, si připomínat.

Zemlinsky je mužem kdysi výrazně propojeným s kulturním děním v Praze, a i z tohoto pohledu lze částečně přistupovat k poslechu jeho Lyrické symfonie, o níž lze, co se do obecné oblíbeností týká, vyřknout téměř to samé, co o Szymanowského houslovém koncertu. Světová premiéra díla se za autorova řízení uskutečnila právě v našem hlavním městě a člověk má tendenci se při poslechu polské nahrávky zasnít a představovat si, že se přenesl v čase do data 5. června 1924. Ano, již to bude 100 let. Liebreich dává provedení důslednost a jakousi zádumčivost (obecně mi tak vlastně často znění všechny polské orchestry) a tento sentiment jako by se zrcadlil i v hlasech sólistů. Michael Nagy je majitelem skvostného barytonu nejužší mezinárodní špičky, zatímco sopranistka Johanna WInkel si toto renomé úspěšně a jasně zřetelnými kariérními kroky profiluje. Nahrávalo se v koncertní síni NOSPR v Katovicích v roce 2017 a záznam velmi doporučuji, toto se opravdu vydařilo!