Recenze CD: Tenor Levy Sekgapane - label Prima Classic uvádí hlas nádherného formátu.

26.10.2019

Nahrávací společnost Prima Classic, za níž stojí producent Edgardo Vertanessian nás napoprvé oslovila albem, který překypoval krásou hlasu lotyšské sopranistky Mariny Rebeky. V úspěšné cestě se má pokračovat, a tak je tu album s názvem Giovin Fiamma, na kterém můžeme naslouchat hlasu tenoristy, který mne od samého počátku okouzlil prostou krásou svého hlasu.

Levy Sekgapane v roce 2017 zvítězil v pěvecké soutěži Operalia - o té, a vlastně o jakékoliv soutěži mezi umělci, si myslím své - je to tedy velmi nepodstatné. Na druhou stranu, pokud by se tak nestalo, nedržel bych možná v rukou právě tento disk. Věc se hlubší souvislosti a není to tématem tohoto psaní. Sekgapane nebude nikdy hrdinou wagnerovským, čekejme jeho kariéru v "lehčím" repertoáru (nikoliv ve smyslu jednodušším pro zpěv), a tak taky přistupujme k jeho debutovému albu, na němž nenalézáme nic těžšího než árie z oper Gioachina Rossiniho.

Jsou tu pánové Flórez a Brownlee, nyní je tu ale Sekgapane, jihoafrický mladík velmi mladistvého a nenuceného zjevu, který se stává třetím pilířem, který má nadnášet italské belcantové nebe. Podaří se mu to, je to jisté. Již první track Vás přesvědčí a nadche, ten další přímo ohromí. "Languir per una bella" z Italky v Alžíru ještě nikdy nebylo zazpíváno tak svěže a vřele, jako je tomu zde.

Album honosící se zdařeným obalem a celkovou grafickou a materiální úpravou (papírová knížka) je rozděleno do tří sekcí - napsáno pro Manuela Garcíu (Lazebník, Italka, Popelka a Semiramide), napsáno pro Giovanniho Davide (Otello, La donna del lago, Zelmira a Turek) a konečně napsáno pro Andreu Nozzariho (Elisabetta regina - Deh! Troncate i ceppi suoi". Neobvyklé, ale logické členění posluchači s kvalitní zvukovou technikou přináší kombinaci ideálně posazeného a probarveného hlasu s vyváženě posazeným a pečlivě sejmutým orchestrem. O hudební nastudování, které vyúsťuje v doslova lahodný akustický zážitek, se postaral dirigent Giacomo Sagripanti. Svěřen mu byl Mnichovský rozhlasový orchestr a plodná spolupráce byla spáchána počátkem roku 2018 ve Studiu 1 Bavorského rozhlasu v Mnichově.

Rossininiovský disk obecně, ať už od jakéhokoliv interpreta, má tendenci jaksi unavovat - přeci jen, poslouchat více než hodinu hudbu podobného ražení, ať jakkoliv nádhernou, není jako poslouchat nahrávku nějakého kompletního operního díla. I zde ovšem Sekgapane vychází vítězně, jeho hlas je skutečně životadárný a natolik komplexní, že se zdá být součástí orchestru jako jeho další nástroj. Levy si zaslouží být pečlivě sledován, ostatně stejně jako náš Petr Nekoranec. Českému pěvci vyjde album francouzských árií v příštích dnech, uvidíme, jak se s extrémně vysoce nasazenou laťkou černošského mladíka vypořádá. Z toho, co jsem dosud slyšel, to bude mít velmi těžké, ale nepředbíhejme, třeba i Petr překvapí.

www.primaclassic.com