Letní festival v Mnichově - Tosca, Lohengrin a Turandot

01.08.2016

Turandot © W. Hösl, Bayerische Staatsoper (Nina Stemme, Johan Botha)
Turandot © W. Hösl, Bayerische Staatsoper (Nina Stemme, Johan Botha)

Kirill Petrenko je dirigentem s velmi širokým záběrem svých uměleckých aktivit. Dokazuje to jak na koncertních pódiích, tak na půdě jednoho z nejprestižnějších divadel naší planety Bavorské státní opery. Právě on se ujal hudebního nastudování opery Tosca na letním festivalu v Mnichově, kde jsem byl kromě zmíněného italského "šlágru" přítomen i představení Lohengrina a Turandot. Všechna tři představení měla vysokou kvalitativní úroveň a zpětně těžko vybírám, který z večerů bych si v nezměněném obsazení rád dopřál znova.

V hlavních rolích opery Tosca se představili pěvci nejžádanější. Divadlo bylo do posledního místečka vyplněno milovníky krásných hlasů z mnoha krajů světa a je nutno dodat, že se všichni dočkali výtečných výkonů. Od Jonase Kaufmanna, který byl ze zdravotních důvodů nucen zrušit několik dnů po vystoupeních v Mnichově své dvojité účinkování v koncertním provedení Valkýry v Baden-Badenu pod taktovkou Valerije Gergieva, se na diváky přenesla plná dávka nádherně klenutých lyrických i dramatických frází. Překrásná zpěvná linka vyrýsovaná od začátku do konce v árii "E lucevan le stelle" byla jedním z vrcholů večera. Maestro Petrenko nechal svým citlivým muzikantským cítěním vyniknout i Němku Anju Harteros, scéna se Scarpiou, jehož ztvárnění se bez jakýchkoliv kompromisů ujal basbarytonista Bryn Terfel, byla dechberoucí. Inscenace Luca Bondyho je všeobecně známá, objevila se na video záznamu z Met a běžného posluchače ničím neurazí ani neohromí.

Německý dirigent Lothar Koenigs přebral od Petrenka taktovku v následující den, aby řídil představení Wagnerova Lohengrina, které může být divákovi též velmi dobře známo ze záznamu na DVD vydavatelství Decca (v hlavních rolích J. Kaufmann a A. Harteros, inscenace Richard Jones). Sopranistka Anne Schwanewilms je vyhlášenou interpretkou písňového repertoáru, věhlas jí též zajistily role v operách Richarda Strausse a Richarda Wagnera. Disponuje štíhlým hlasem, který zní velmi dobře ve středních a vyšších středních polohách. Výšky však již nejsou dostatečně objemné, a tak byl její výkon v roli Elsy trochu zklamáním. Dokázal bych jmenovat několik pěvkyň, které by interpretační precizností dostály vyrovnanějšího přednesu. Pro Klause Floriana Vogta je Lohengrin velkou uměleckou kapitolou a je-li tento umělec v patřičném fyzickém rozpoložení, je velikou radostí poslouchat jeho svítivé výšky a precizní výslovnost tónů veškerého tenorového rozsahu. Letní večer jej zastihl ve výborné formě. Takto je možné charakterizovat i měkký a hřejivý baryton Jevgenije Nikitina, který by sice pro roli Telramunda snesl více onoho požadovaného drsného výrazu (vzpomeňme zde namátkou Falka Struckmanna), přesto byl ale jedné z největších umělkyň dneška, sopranistce Evelyn Herlitzius, výtečným partnerem. Herlitzius navázala na Ortrud v Drážďanech, kde ji zpívala pod vedením Christiana Thielemanna, a do publika přenesla všechny emoce, které zmítají její chorou mysl bez jakékoliv ztráty koncentrace na vokální výkon. Impozantní přednes! Krále Jindřicha suveréně zazpíval Christof Fischesser, velmi dobrým hlasatelem byl, podobně jako nedávno ve Vídeňské státní opeře Adam Plachetka, barytonista Markus Eiche.

Pucciniho Turandot se nesla ve znamení dalších velkých pěveckých individualit. Nina Stemme svou technikou strhla diváka na svou stranu od prvních momentů strávených na scéně. Její hlas se Bavorskou státní operou nesl jakoby přenášen na honosných křídlech létajícího dravce. Artikulace, frázování, lehká pianissima a burácející forte, vše v plném souladu s významem vyslovovaného textu, to vše jsou kvality, kterými si získává publikum po celém světě. Výtečně jí sekundoval tenorista Johan Botha, na kterém nebyla znát jakákoliv únava z těžké nemoci, a zdálo se, že si sám patřičným způsobem užil i velkou árii Nessun dorma. Publikum ho na oplátku obdarovalo vřelým a spontánním potleskem. Ruska Irina Lungu byla křehkou Liu, která svůj nelehký part zvládla bez jakýchkoliv potíží. Tím ji, stejně jako i ostatní zmiňované pěvce, velmi dobře a s důrazem na detail provedl izraelský dirigent Asher Fisch. Orchestr mu hrál pod rukami velmi dobře, je proto dosti s podivem, že si od některých diváků při závěrečném potlesku vysloužil bučení namísto potlesku. Je velká škoda, že to při svých neoddiskutovatelných kvalitách a letitých zkušenostech nedokázal unést a nad nepohodlnými diváky mávnul rukou a k rukám klanící se Niny Stemme se již nevrátil. Odmítl tak potlesk většiny, kterou zaujal, a to by se stávat nemělo. Potlesk samozřejmě patřil i Carlusu Padrissovi a jeho týmu La Fura dels Baus, který kromě poslechu hlasů úspěšně nutil diváka sledovat do detailu to, co se dělo na scéně.

(představení : 1.7, 2.7. a 10.7.2016)