Recenze Blu-ray: Figarova svatba z Berlína s Dudamelem u Accentus

06.01.2019

Nelze zatajit překvapení nad tím, že trvalo tři roky do vydání tohoto titulu od doby, kdy byla ještě v berlínském Schiller Theater (listopad 2015) jako obrazový záznam nahrána Mozartova Figarova svatba v režii režiséra Jürgena Flimma. Státní opera Unter den Linden kvůli rekonstrukci své budovy ve východním Berlíně hrála v nehezkém divadle stojícím nedaleko od Deustche Oper. Ne zcela dokonalé místo k provozování tak ušlechtilého hudebně-scénického žánru, jakým opera je, ovšem nemohlo zabránit vzniku báječného produktu, jakým bezesporu Blu-ray hudebního vydavatelství Accentus je.

Flimm byl evidentně přísný a přesný. To, jak se pěvci na scéně pohybují a vše do sebe zapadá jako souvislost vysokého vzdělání se zločinem nejpreciznější kvality, není samo sebou, režisér zde pracoval tvrdě a na hranici možností toho, co si lze pro živě provozované divadlo nastudovat. Skvělá práce! Ildebrando D´Arcangelo (hrabě Almaviva) našel ve své postavě dimenzi, která vyvažuje komickou a vážnou stránku do nejvyšší dokonalosti. Pokud se publikum smálo, bylo to z důvodu jeho hereckého mistrovství. Schopnost zachovat si vážnou tvář a přitom na scéně nenuceně tropit jednu koninu za druhou, vyžadovalo velké soustředění. D´Arcangela navíc konec roku 2015 zastihl ve vynikající pěvecké formě a v obraze i zvuku si tak můžeme vychutnat jednoho z nejoblíbenějších a nejpozoruhodnějších pěvců dnešní doby ve velké parádě. Figarem byl barytonista Lauri Vasar. Za brýlemi schovaná postava mladíka, který prahne po pomstě na svém pánu, byla estonským umělcem zazpívána velmi dobře, není možné se ovšem ubránit pocitu, že vokální úrovně nejzajímavějších interpretů svého oboru ještě nedosahuje. A chodit nemusíme daleko, Adam Plachetka je prostě výše. Pro muže tu již mnoho důležitého a velezajímavého není, heslovitě tedy již jen zmiňme povedený výkon Floriana Hoffmanna v roli Basilia, šikovného Petera Mause jako Dona Curzia a Olafa Bära coby pěkně zpodobněného Antonia.

Mezi dámami měla papírově kralovat Dorothea Röschmann. Zkušenou sopranistku se záviděníhodným životopisem co se divadelních, písňových i nahrávacích projektů týká, za klenot představení ovšem označit nemohu. Hraběnku zpívala veskrze dobře, árie jí vyšly pěkně, okořenila je i výrazem, malé otazníky však lze spatřovat v lehkosti zpěvu. V tomto ohledu jsem již německou pěvkyni slyšel znít jak na nahrávkách ta na divadelních scénách lépe. Zuzanka Aničky Procházkové, tedy Anny Prohasky, je svůdná hlasem i tělem. Její soprán patří k tomu nejmilejšímu, co v posledních letech slýchám, její přínos pro představení je enormní a právě zde lze již slovo klenot vyslovit v pravém slova smyslu. Velmi mladá francouzská mezzosopranistka Marianne Crebassa (se slovem klobása si tentokrát hrát nebudu) mi byla bohužel dosud známa jen jménem, nyní ovšem konečně nastává změna a budu o ní moci s potěšením hovořit jako o velkém a inspirativním talentu, kterému se daří nenápadně rozvíjet svou kariéru. Na své umělecké pouti může dosáhnout pozic nejvyšších, slyšet to je ihned, jak prvně otevře ústa. Svou živelností, pohyblivostí a bezprostředností skvěle sedla Flimmově režijní koncepci. Cherubín jak má být. Pěkným hlasem se ovšem prezentovala i Katharina Kammerloher jako Marcellina, Sónia Grané byla pěkným a hezky zpívajícím nezkrotným ptáčetem, který byl uvězněn do těla náruživé Barbariny.

Je příjemnou změnou mezi všemi mozartovskými dirigenty sledovat práci Gustava Dudamela. Spolu se Staatskapelle Berlin nastudoval všeobecně známou a oblíbenou hudbu svého autora precizně. Je to svatební den plný barev, vzruchu a prostého účinku melodického. Mozart jedna radost, žádná starost. Potěšení pro posluchače a interprety v té nejvyšší kvalitě, památka pro ty, kteří inscenaci zažili osobně, velmi výrazná náhrada pro ty, kteří tu možnost neměli. Kéž by se tak stalo i s Čarostřelcem, který byl v Unter den Linden před pár lety též uveden.

www.accentus.com