Recenze CD: Houslistka Simone Lamsma - studiový Šostakovič a živá Gubaidulina

23.01.2019

Houslistka Simone Lamsma je plně etablovanou umělkyní a nahrávky, jako je tato, jsou logickým vyústěním jejího mnohaletého kariérního vývoje. Ten z ní nade všechnu pochybnost učinil jednu z nejvýraznějších postav současné houslové školy. Pokud je mi známo, u nás se ještě neprezentovala, doufejme, že se tato skutečnost změní. Zatím je tedy naše zkušenost omezena buď nahrávkami, případně výjezdy do zahraničí.

Že nahrávání špičkovými umělci nemělo nikdy vstoupit do studií, je názor, za kterým si budu pevně stát vždy. Pro toto stanovisko hovoří nekonečné množství nahrávek, které vznikly živě, často i na jeden zátah a i přesto patří k tomu nejoblíbenějšímu, co na poli nahrávacího průmyslu vzniklo. Časová nenáročnost, praktičnost, rychlost a upomínka přítomných posluchačů na hudební událost, které tenkrát byli přítomni, to jsou pozitiva, která studiovým snímků dávají pěst mezi oči. Je tu ovšem business a čím by se všichni ti lidé kolem zabývali, když by nepracovali na tom, co jde dělat jednodušeji. Zrovna tato oblast, o které se rozepisuji, je samo sebou jen okrajová, v nekonečnu lidských činností, kterých se tato politika týká, je doslova kapkou v moři a rozčiluje mne jen zanedbatelně - vždyť výsledkem je, a to i zde, krásný produkt té nejšpičkovější úrovně.

Tímto celým nahrávku holandské umělkyně uvádím a doporučuji jen proto, že chci prohlásit, že ač je záznam jednovětého houslového koncertu In tempus praesens Sofie Gubaiduliny (1931) sebevíce živý, či ač je záznam houslového koncertu č. 1 ruského skladatele Dmitrije Šostakoviče (1906-1975) sebevíce studiový, vždy je na obou slyšet instrumentalistka, která má co dočinění se špičkou svého oboru - jen si zkrátka mohla v květnu roku 2016 namísto několika dnů strávených ve studiu užít venkovního sluníčka. Jsem si totiž jist, že byl-li by záznam pořízen na živém koncertu, dopadl by stejně fantasticky jako živý snímek skladatelsky tatarské.

Simone Lamsma je jedním z příkladů, u kterých lze shledat účinek a efekt dokonalé technické virtuozity stejně účinným, jak u záznamu studiového, tak u záznamu živého. Její nástroj je veden energicky, avšak citlivě, jemně, avšak nespoutaně. Přiznávám, u nahrávky Gubaiduliny nemám srovnání s jiným záznamem, ani s živým zážitkem z koncertu, u Šostakoviče je však situace jiná a Lamsma stojí ve srovnání se svými kolegy různých generací v impozantní výšce.

Frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr je veden Jamesem Gaffiganem a Reinbertem de Leeuwem. V obou případech jde v sólistčiných šlépějích a i on je důvodem, proč toto album poslouchat tak často, jak je to jen možné. Ve Frankobrodu, tak se totiž nádhernému a neobyčejnému Frankfurtu nad Mohanem dříve v našich zemích říkávalo (dnes úsměvné a roztomilé - avšak znovu to zavádím), mají vůbec velmi mnoho hudebně-kulturních institucí, které stojí za pozornost!

www.simonelamsma.com