Lady Macbeth Mcenského újezdu s Marissem Jansonsem na Salcburském festivalu

28.08.2017

© Salzburger Festspiele - Thomas Aurin
© Salzburger Festspiele - Thomas Aurin

Jedním z nekonečného množství lákadel Salzburského festivalu ročníku 2017 bylo bezesporu uvedení nové Lady Macbeth Mcenského újezdu Dmitrije Šostakoviče. Za inscenací stál špičkový německý divadelník Andreas Kriegenburg (narozen 1963), jež se mimo jiné proslavil svým pojetím Prstenu Nibelungova v Bavorské státní opeře v Mnichově (cyklus se ve městě na řece Isar na programu objeví opět v sezóně 2017/18).

© Salzburger Festspiele - Thomas Aurin
© Salzburger Festspiele - Thomas Aurin

Jedno z nejskvostnějších měst Evropy, Salzburg, jež protíná ledová řeka Salzach, v rámci tohoto provedení hostilo i velevýznamnou postavu světového dirigentského umění - historie, současnosti i budoucnosti. Osobnost Lotyše Marisse Jansonse rozhodně ledová není a maestro Šostakovičovo obrovité dílo roztančil do rozpínajícího se vesmíru rytmů, groteskních odstínů a podmanivě působících barev. Neučinil tak na úkor interpretační perfekce a svědomitého čtení partitury. Zosobnil zde a posluchačům předal své unikátní umělecké cítění vrchovatou měrou. Disponoval ohromnou zbraní, kterou mu byli takřka dokonalí Vídeňští filharmonikové. Výborně si vedl i sbor, který připravil Ernst Raffelsberger.

© Salzburger Festspiele - Thomas Aurin
© Salzburger Festspiele - Thomas Aurin

Režisér Krienburg ve spolupráci s Haraldem Thorem (scéna), Tanjou Hofmann (kostýmy), Stefanem Bolligerem (světlo) našel rovnováhu násilných výjevů a sexuálních scén s množstvím dějově hybných obrazů, které ztvárnění posunuly na vyšší úroveň divadelního dění. To, co mohlo být pro leckoho pouze stravitelné, bylo často střídáno s momenty, jež musel bez výhrad sledovat každý divák. Byl zde nalezen dobrý poměr mezi dějově nutnými a vhodnými inscenačními prostředky. Obrovitý mnohopatrový dům, jež byl z obou stran vybaven výsuvnými plošinami, na kterých se střídavě objevoval byt, přijímací místnost pro dělníky či nehostinné vězení pro zločince, nebyl něčím závratně originálním, byl však funkčním aparátem, zajišťujícím plynulost scén a plně vyhovujícím gradaci jednotlivých jednání a závratnému tempu událostí, kterou je příběh protkán.

© Salzburger Festspiele - Thomas Aurin
© Salzburger Festspiele - Thomas Aurin

Nelze předstírat, že nebylo představení negativně dotčeno tím, že onemocněla Nina Stemme, kterou chtěl jako Katerinu slyšet zpívat každý. Obecenstvo, které ji mělo možnost v této enormně náročné roli zažít v některém z předešlých večerů, by jistě souhlasně pokyvovalo hlavou. Pěvkyni nahradila mladá ruská (a v rodném jazyce lze alespoň částečně nalézt náplast) sopranistka Evgenia Muraveva. Je to herecky nadaná, jevištně přitažlivá, snaživá a hlasově dobře vybavená pěvkyně, která se nebojí výrazu ani závratných výšek. Bylo by nespravedlivé ji srovnávat s představitelkami této role, které jsem měl možnost zažít v inscenacích v Deustche Oper v Berlíně (Evelyn Herlitzius), v Bavorské státní opeře v Mnichově (Anja Kampe) a ve Vídeňské státní opeře (Eva-Maria Westbroek). Jednalo by se o přímou konfrontaci mistrovských umělkyň v nejideálnějším "sopránovém" věku se sice ambiciózním, ale nevyzpívaným mládím. To se ještě nemělo šanci prosadit, a tak hodnoťme výkon slibné ruské pěvkyně pozitivně a velmi vděčně. Však měla úžasného kolegu. Sergejem byl po všech stránkách výtečný americký tenorista Brandon Jovanovich. Zaujal vším! Od techniky, po krásu vysokých tónů, přes expresivitu výrazu až po vcítění se do role.

© Salzburger Festspiele - Thomas Aurin
© Salzburger Festspiele - Thomas Aurin

Basista Dmitrij Uljanov byl hlasově i postavou impozantním Borisem, Maxim Paster se dobře postaral o ztvárnění role jeho syna Zinovije. Alexey Shishlyaev byl trochu nevýrazným šéfem policie, opak by mohl být řečen o Sonietce, kterou výborně zahrála i zařvala Ksenia Dudnikova. Celkově se jednalo o úžasný večer. Přesně v duchu toho, jak se na Salzburg a jeho věhlasný festival patří.

(představení 21.8.2017)