Recenze CD : Mari a Momo Kodama hrají Čajkovského

04.07.2017

Není příliš časté, aby mohl posluchač navštěvovat koncerty, na kterých zní hudba v podání klavírního dua. Zároveň to však není možné považovat za výjimečné, vzpomeňme návštěvu dvojčat Michelle a Christiny Naughton v roce 2014, kdy bylo možné zažít skvělou interpretaci Stravinského Svěcení jara či velmi nedávný koncert Semjona Byčkova s Českou filharmonií, jež zdobil výkon dnes již legendární sesterské dua Katia a Marielle Labèque.

Čím méně často může posluchač klavírní duo zažít na koncertě, tím více často si může pouštět nedávno vydaný hybridní disk společnosti Pentatone, na kterém najde umění dalších spolupracujících sester Mari a Momo Kodama. A pustit si jej je snad až povinností, protože se v jeho obraze nalézá mnohonásobný poklad. Ten spočívá v kvalitě zvuku, který patří k tomu nejkřišťálověji čistému a průzračnému, co jsem kdy slyšel, a je báječnou shodou okolností, že je to zrovna v kombinaci s hudbou Petra Iljiče Čajkovského. Posluchač se díky ruskému géniovi a brilantně a věrně do digitálního disku vtisknuté paletě dvou klavírů ocitá ve světě snění tak přímo, jak je to jen možné. Nahrávalo se v dubnu roku 2016 v holandském Studiu 5 (MCO Hilversum). Pod výsledkem jsou podepsáni Hein Dekker jako producent, mistrem zvuku je Jean-Marie Geijsen. Polyhymnia International B.V. vše dotáhla do výsledku, který si zaslouží mimořádné uznání a mimořádnou pozornost posluchačské obce.

Byl-li jako poklad snímku vyzdvižen zvuk a nesmrtelný autor hudby, třetím vrcholem je samotná hra pianistek. Pro účely nahrávky se Mari Kodama a Momo Kodama setkaly zcela prvně a věřme, že ne naposledy! Vzájemná inspirace ze snímku přímo dýchá, očividně se tu za léta životního i uměleckého soužití nastřádala strhující výrazová síla, která se v kombinaci s technickou brilantností a dosavadní životní zkušeností hudebně potkává se vzájemnou pokorou a souzněním.

Tak to je cítit v Šípkové Růžence, jejíž transkripci pro klavírní duo nezajistil nikdo menší než Sergej Rachmaninov. To, co je posluchačovým uším věrně známo v nepřeberné paletě symfonického zvuku, může být nyní přebíráno s nebývalou lehkostí v podobě tónů klavíru a svět tohoto baletu se nyní ráz naráz ocitá ve zcela jiném prostoru. Devítidílná svita z Louskáčka, o kterou se postaral nedoceněný a stále ještě adekvátně neobjevený skladatel Anton Arensky (1861-1906), přináší další možnosti, jak se pro tentokrát "vyhnout" instrumentálnímu blahobytu a dokonale si vychutnat blahobyt sevřený v čirosti klavíru. Disk by svou dramaturgií nebyl kompletní, pokud bychom na něm nenalezli dvě svity z Labutího jezera v přepisu Eduarda Langera (1835-1905) a Clauda Debussyho. Šest skladbiček, jedna překrásnější než druhá, každá přinášející potěšení a nekonečnou radost, jsou fantastickým zakončením alba, které se poslouchá samo, a věřme, že se právě z rukou Mari a Momo dočkáme jeho nějakého pokračování!

PR² classic