Recenze CD: Violoncellistka Astrig Siranossian v dílech Pendereckého a Chačaturjana na labelu Claves

25.04.2018

Jednou z podmínek proto, být šťastný, je nic nevědět. Na polském národu bylo v evropské historii spácháno tolik zločinů, že jen lhostejný člověk, a případně ten nevědoucí či básnicky řečeno, nevidomý, to nevnímá. Tragika Poláků jakoby se odrážela i ve zvuku orchestru Sinfonia Varsovia.

Novinka švýcarského hudebního vydavatelství Claves, na níž nalezneme violoncellové koncerty Krzysztofa Pendereckého a Arama Chačaturjana je na trh uváděna pod záštitou francouzsko-arménské instrumentalistky Astrig Siranossian. Tu jsem prvně slyšel naživo u příležitosti prvního výročí slavnostního otevření sálu Pierra Bouleze v Berlíně v březnu tohoto roku (článek zde). Pod dojmem její vznešené a citlivé interpretační spolupráce s Danielem Barenboimem jsem se skutečně nadchl zvukem jejího violoncella, které mi nabídlo cosi, co jsem z jiného nástroje dosud neslyšel. A i kdyby toho hlavní příčinou byl samotný akusticky fantastický sál, neměnilo by to nic na dojmu z této technicky vyspělé mistrně hrající a tak trochu exotické hráčky.

Obavy jsou však zjevně zbytečné a to s ohledem na záznam ze studia Polské rozhlasu ve Varšavě. V srpnu roku 2017 se nahrávalo v koncertním studiu Witolda Lutoslawského a dirigent Adam Klocek, jež se narodil roku 1973 v nádherném městě Krakově, odvedl práci, která stojí za opakovaný poslech. Malopolské vojvodství světovému kulturnímu životu dalo dirigenta, který svěřenému hudebnímu ansámblu dokázal vnuknout energii a příběh skladeb tak, jak je na svět přivedli již zmínění mistři Penderecki a Chačaturjan.

Jdu-li do detailu samotného zvuku, nevím, co zde Klocek prováděl se skupinami smyčcových nástrojů, ale zní skutečně tak, jako by v sobě nesly veškerou sumu temných dějin, které se Polákům přihodily. Metalický mat, jenž je jen lehce podbarvený náznaky pronikajícího neprůrazného světla, hutný materiál, seskupený do pološedého nánosu vysokých a hlubokých smyčců. Nenabírejme ale negativní dojem. Celý tento "pocit" ze zaznamenaného zvuku má charakterizovat jeho fantastický účinek. Je to vzrušující akustický zážitek, který je navíc umocněn podmanivou hrou Siranossian.

Chačaturjanův koncert pro violoncello E moll z roku 1946 byl k dílu Pendereckého (skladatelův druhý v pořadí), jenž bylo prvně provedeno roku 1982, vybrán velmi vhodně. Díla, ač výrazně odlišná, jsou si na druhou stranu svým silným odkazem velmi blízká a ani opakované poslechy plně nestačí k tomu, aby je posluchač vstřebal. Nejen z tohoto pohledu je tato nahrávka jednou z nejzajímavějších a nejpůsobivějších, jakou jsem v posledních letech slyšel. Astrig Siranossian je na tomto albu kromě hry na svůj vzácný nástroj Ruggieri (1676) také autorkou průvodního slova v bookletu. Celkový vizuální dojem z CD je rovněž nadprůměrný a mohl by být vzorem pro spoustu ostatních alb, která jsou mnohými nahrávacími firmami velmi často trestuhodně a nepochopitelně ignorantsky graficky a obsahově odfláknutá.

www.claves.ch

www.astrigsiranossian.com