Recenze CD: Let tou nejvyšší třídou – gruzínská klavíristka Ketevan Kartvelishvili na svém debutovém albu se skladbami Liszta, Bartóka a Prokofjeva

13.05.2018

Když jsem se ještě "téměř" jako malý kluk v roce 2003 a 2004 v Rudolfinu zaposlouchal do hry Alexandra Toradzeho, byl jsem účinkem hry tohoto gruzínského pianisty uchvácen. Tehdejší šéfdirigent Zdeněk Mácal řídil Českou filharmonii a já si ve dvou koncertech mohl naplno užít první a druhý klavírní koncert Sergeje Prokofjeva. Věčnou vzpomínkou mi kromě zážitku hudebního navždy bude i fotografie s tímto umělcem, o kterou jsem jej požádal, a on mi ochotně vyhověl. Od této doby si Toradzeho a Prokofjeva připomínám integrální nahrávkou klavírních koncertů, které pořídil s Valerijem Gergievem na konci minulého tisíciletí.

O fenomenálním gruzínském klavíristovi bych se ve své recenzi na nahrávku Ketevan Kartvelishvili zmínil i v momentě, kdy bych v bookletu CD, které bylo vydáno v roce 2017, jméno tohoto rodáka z Tbilisi nenalezl. Příjemná náhoda tomu ale chtěla, že je zde na hned na samý úvod na adresu mladé umělkyně citován Toradzeho výrok, který Kartvelishvili popisuje jako "neobyčejnou umělkyni s neomezenými uměleckými schopnostmi".

Album bylo nahráno v lednu roku 2016 a vyšlo u labelu Blue Griffin. Bylo nazváno "The Chase", což vychází z poslední části skladby Out of doors od Bély Bartóka, která je patrně spolu s Prokofjevovou sonátou č. 7 op. 83 tou kompozicí, která Kartvelishvili (mimochodem též rodačce z Tbilisi) nejvíce sluší. Právě u těchto dvou autorů dostává dle mého mínění umělkyně z nástroje značky Steinway (model D) to, co se v jejím přirozeném naturele skrývá a pomocí jejích rukou se dostává na povrch. Skladba ruského skladatele je mimořádnou výzvou. Klavíristka ovšem plně využívá svých schopností a veškeré technické nástrahy zvládá obdivuhodně čitelným způsobem. Nepohybuje se na hraně svých schopností a stále nechává posluchače u pocitu, že by mohla zajít dál, bylo-li by třeba. Rytmicky je přesná, výrazově strhující a z každého tónu, kterého dotykem či úderem dociluje, vyvěrá osobnostní i hráčská vyspělost. Doposud jsem se s takto báječně provedenou sedmičkou Sergeje Prokofjeva nesetkal.

Bartókovu pětidílnou skladbu Out of doors jsem nikdy neměl možnost slyšet naživo a právě díky recenzované nahrávce se s ní seznamuji vůbec poprvé. V originále je označována názvem Szabadban SZ. 81, BB 89 a je jedním slovem úžasná. Bartók v ní je agresivní i tajemný, rozvážný i nesmlouvavý. Skladatel zde, jak jinak, z části vychází z lidové hudby a posluchač, jež je obecně s Bartókovým dílem alespoň trochu seznámen, si dokáže představit, jak právě tento prvek maďarský komponista umným způsobem dokáže ve své hudbě využít. Báječně se zde setkává oheň gruzínský s ohněm uherským. Pianistka je ve svém světě a autenticita jejího provedení je zde neoddiskutovatelná.

Polovinu disku, který svým téměř osmdesáti minutovým obsahem pokrývá takřka plnou kapacitu média, tvoří i skladby Ference Liszta. Jsou zde skladby, které touží koncertně uvádět a nahrát snad každý klavírista. Kartvelishvili, patřící do výrazné umělecké špičky, pochopitelně není výjimkou. Slavný Mefistův valčík č. 1 a Sonáta h moll, která byla publikována v roce 1854 a věnována Robertu Schumannovi, jsou k již popisovaným skladbách ostatních autorů výtečně zvoleným protipólem, poukazujícím na další umělkyniny stránky a profilaci. Není to Liszt, jehož interpretaci by bylo možné vypozorovat u jiných pianistů. Není zde patrný vliv nějaké "osvědčené" školy, je to Liszt, takový, jak se k němu originálním a sobě přirozeným způsobem obrací klavíristka, která nemá zapotřebí jít ve stopách stereotypu. I u tohoto autora perfektně nalezla vlastní cestu a díky této nahrávce ji prezentuje navenek i mimo koncertní síň. Hraje citlivě, sní, tvoří, ctí autora, hraje si s barvami, rozjímá i tančí.

Poznání Gruzie a návštěva Tbilisi, to jsou jen těžko splnitelné sny, které mám. Jako pro milovníka kvalitního vína je už však zcela na čase, poohlédnout se konečně i po nějaké láhvi z této, pro běžného Středoevropana, exotické země. Dokonalou podmalbou pak zcela jistě bude nahrávka, kterou pořídila Ketevan Kartvelishvili - jméno, které stojí za zapamatování. Doufejme, že ji i někdy uslyšíme na koncertě v České republice.

www.ketevanpiano.com

www.bluegriffin.com