Recenze CD: Německá klavíristka Katharina Treutler s albem Beyond u labelu Ars Produktion

14.12.2018

Německá klavíristka Katharina Treutler svou tváří spíše evokuje představu Anděla a nikoliv představu démonické osobnosti, která by svým naturelem chtěla tlumočit díla spojená s představou mefistofelovskou či ďábelskou. Zdařilou grafickou stránku jejího nového alba, které právě vychází u nahrávací společnosti Ars Produktion (pod kterou je podepsána producentka Annette Schumacher a zvukový mistr Manfred Schumacher - vždyť také proto je jméno Schumacher součástí loga Ars Produktion) já tedy vnímám jako výrazný kontrast mezi čistou a v absolutní dobro vyhraněnou lidskou osobnost, která je prostřednictvím svého klavírního umění nekompromisním způsobem konfrontována s náznaky a projevy zla tak, jak si je paradoxně k obrazu svému vykreslila neřestmi a chybami prostoupená lidská duše sama.

Toliko k filozofii a mému chápání projektu a alba, které vychází jako hybridní disk SACD, který je hratelný jak ve stereo formátu, tak v multikanálovém zvuku. A je to právě kvalita zvuku a jeho příkladná vyváženost, která od samého počátku zcela jistě osloví každého vyznavače kvalitních zvukových produkcí. Nahrávacím termínem byl říjen roku 2017, lokalitou pak Kulturzentrum Immanuel (Immanuelskirche v Německu ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko). Nástroj (mělo by se jednat o Steinway) se Schumacherům skutečně podařilo do digitální podoby přenést v poměru jedna ku jedné a je tak, prozatím míněno bez ohledu na kvalitu interpretky, předem zaděláno na atributy mířící k hodnocení závratně vysokému.  

Jako dokonale čisté zrcadlo se ovšem jeví i hra Kathariny Treutler. Vedle faktu, že na záznamu nalézá přesně takový zvuk, jaký jí podal pod rukama její nástroj, je nejhodnotnější charakteristikou snímku hlavně fakt, že se zde nachází součet jejích dosavadních sólistických zkušeností. Ty jsou přebohaté jak z mezinárodních soutěží, tak z koncertních a komorních vystoupení s věhlasnými orchestry v mnoha vyhlášených lokalitách.

Rodačka z překrásného města Erfurt nachází ve všech přítomných skladbách esenci, která se skrývá pod pokličkou každé jednotlivé skladby. Nejvíce je zastoupena magie Ference Liszta. Ať přímočará údernost Mefistova valčíku, který album velice poutavě otevírá, či neobyčejně zajímavé Weinen, Klagen, Sorgen, Zagen (není třeba překládat), což jsou z největší části variace na Bachovo téma z kantáty BWV 12, vždy jde o inspirativně interpretovanou skladbu, ve které Treutler nachází a následně vyjadřuje vše, co daná tematičnost zvěstuje. Vůbec nejvíce se mi ovšem z Liszta líbí právě skladba třetí, kterou je religiozitou protkaná práce Bénédiction de Dieu dans la solitude. Treutler prsty na klávesy klade jako nadpozemská síla, která vkládá do duší lidí jejich předvybrané osudy. Náboženský fanatik Olivier Messiaen je zastoupen neobvyklými, leč nadmíru kompozičně mistrovsky poskládanými Polibky Ježíškovými. Lehce výstředním, avšak logickým krokem bylo zařazení díla Sergeje Prokofjeva. Smyslu tohoto kroku si vážíme o to více, když slyšíme, jak si pianistka s partiturou ruského mistra poradila s odpovídajícím mistrovským nadhledem. Velkou radost z poslechu přináší rovněž Ďáblovo schodiště z pera Györgyho Ligetiho. Tento neobyčejný rumunský muž, jehož od ostatních osobností odlišuje už i vzhled jeho hrobu, který nelze přehlédnout na vídeňském centrálním hřbitově, je pro interpreta vždy ohromnou výzvou. Tak jako skladby Johanna Sebastiana Bacha v transkripci Busoniho (Nun komm´der Heiden Heiland BWV 659) a Silotiho (varhanní Preludium v B moll BWV 855a), i zde se desetiletími (a v případě Bacha i staletími) prověřená skladatelská genialita v nevídané shodě setkává s nepřehlédnutelnou a do posledního detailu propracovanou hrou Kathariny Treutler. Lze si tak jen přát, aby byl počet velkých jmen pravidelně vystupujících v naší zemi rozšířen právě o to její. Její album Beyond ji reprezentuje s obdivuhodnou intenzitou.

www.katharinatreutler.com

www.ars-produktion.de