Kateřina Falcová zpívá Mariu v Bernsteinově muzikálu West side story

25.10.2017

Fotografie © Petr Kurečka
Fotografie © Petr Kurečka

Soubor muzikálu DJKT v Plzni v letošním roce nastudoval muzikál West side story, za jehož hudbou stojí velkolepá postava amerických a světových hudebních dějin - Leonard Bernstein. 26. září 2017 uplynulo 60 let od jeho premiéry na Broadwayi v New Yorku, rok 2018 přinese velké oslavy v podobě 100. výročí Bernsteinova narození. Plzeňské nastudování legendárního muzikálu je třetím důvodem, proč si s představitelkou Marie Kateřinou Falcovou, popovídat o hudbě, která svou nekonečnou melodičností, srdcervoucí opravdovostí a uměleckou kvalitou zasáhla interprety i posluchače napříč všemi kontinenty.

© DJKT v Plzni
© DJKT v Plzni

Kdy jste se prvně setkala s hudbou Leonarda Bernsteina?

Jako holčička. Studovala jsem klasický zpěv už od raného věku a myslím, že už tehdy jsem si zpívala melodii "Jsem tak hezká...", ale v té době jsem ještě netušila, kdo je autor a z čeho tato árie je. Opravdu jsem ji dokázala ocenit až na konzervatoři v Pardubicích, kde jsem studovala klasický zpěv a měla jsem paní profesorku, která pochopila, že klasickou cestou nepůjdu. Jsem spíše živel, který se potřebuje hýbat a má rád přirozenost. Muzikál mi zkrátka seděl mnohem víc. A proto, aby tomu vyšla vstříc, začala se mnou dělat muzikály, které jsou zpívány spíše tou klasickou technikou. Tedy právě West side story či Fantom opery. Tento přístup mi velice vyhovoval. V pátém ročníku jsem si ještě svou budoucí cestou nebyla zcela jistá. Zlomovým okamžikem pro mě byl koncert muzikálových melodií, po jehož konci jsem si uvědomila, že toto je to, co chci dělat, co mě baví. Chtěla jsem se začít právě v tomto oboru vzdělávat. První přijímací zkoušky na JAMU se nepodařily, protože jsem byla tancem a herectvím téměř nepolíbená. Právě na tomto jsem musela zapracovat. V dalším roce jsem začala studovat muzikálové herectví. A v průběhu studia jsem se poprvé setkala s kompletním dílem West side story. I díky panu Bernsteinovi dělám to, co dělám, protože mě to velmi inspirovalo.

Mohla byste popsat svou cestu k roli Marie pro plzeňské nastudování West side story?

Přiznám se, že je to žití snu. Je to pro mě úžasné dílo, které může být hudebně máločím překonáno. Když jsem se dozvěděla, že máme právě v Plzni dělat West side story, řekla jsem si, že budu šťastná, kdybych mohla v rámci představení třeba jen stát s kbelíkem na pódiu... Když přišel na post šéfa soboru muzikálu Lumír Olšovský, proběhl konkurz, ale jeho výsledky jsme dlouho nevěděli. Jednoho večera jsme s Lumírem a pár kolegy seděli u jednoho stolu a došlo na povídání o tomto díle. Všichni jsme byli nedočkaví a začalo se vyzvídat, jak to s obsazením bude. Nemohla nepadnout otázka: "Kdo dělá Mariu?". A Lumír odpověděl: "No tady Katka Falcová". Já seděla vedle pana šéfa a v tu chvíli jsem měla pocit, že jsem asi špatně rozuměla, protože to pro mě bylo úplně neskutečné. Zkoumala jsem, zda nespím, štípala jsem se, nevěděla jsem, zda se mi to nezdá! Bylo to pro mě velké překvapení. Nastoupila jsem do muzikálového souboru v roce 2014, kdy byl šéfem souboru Roman Meluzín. Prvními úkoly byly samo sebou malé roličky, časem jsem se dostala k větším, ale takto velkou roli, na které by stálo celé představení, jsem nikdy nedostala. Teď přišel nový pan šéf, který mě prakticky neznal, a bylo úplně nepředstavitelné, že nějaké "Falcové" z malé vesničky svěřil takto velkou roli. Měla jsem ohromný strach, ale jedna věc mě uklidňovala, partnera mi měl dělat můj spolužák z JAMU a kamarád Pavel Režný. Věděla jsem, že mě podrží a že na sebe slyšíme.
© DJKT v Plzni
© DJKT v Plzni

Co se dělo dál?

V únoru byly taneční kurzy, kdy jsme se seznamovali s choreografem. Cílem Lumíra Olšovského, který je zároveň režisérem inscenace, bylo, abychom spolu fungovali jako celek. Souznění party bylo velkou prioritou a myslím, že se to velmi podařilo. První dva týdny jsme tedy dělali různá cvičení, abychom se sehráli jako tým. Bylo nutné se vnímat a navzájem si věřit. Poté již přišly aranžovací zkoušky s klavírem. V momentě, kdy došlo na orchestrální zkoušky, chtělo se mi plakat. Až právě v momentu, kdy orchestr spustil, a mně došlo, že před ním stojím a že mám šanci zpívat, co zpívám, a ztvárňovat, co ztvárňuji, bylo mi jednoduše do pláče.

Svůj hlas evidentně dobře znáte, působíte jím velmi přirozeně a uvolněně. Co bychom se o něm mohli dozvědět více?

Můj hlas procházel dlouhým vývojem. Od toho, že mě zlobil v mých počátcích, kdy mě neposlouchal tak, jak bych si přála. Moje profesorka Hana Medková se mnou měla spoustu trpělivosti a vedla mě jako mezzosoprán. V té době se ještě mé hlasivky stále vyvíjely, proto jsme musely pracovat velmi opatrně v omezeném hlasovém rozsahu. Poté jsem se ve čtvrtém ročníku dostala k japonské profesorce Michiyo Keiko, která se mnou začala velmi intenzivně pracovat na vysokých polohách a vedla mě jako koloraturní soprán. Dnes se díky ní vysokých tónů nebojím a jako Maria jich potřebuji opravdu hodně. Díky původní profesorce jsem si ale jistá i ve spodních polohách. Po skončení konzervatoře jsem se ocitla v situaci, kdy jsem i obyčejné věci zpívala operní technikou a nebyla jsem přirozená. Když jsem se rozhodla zkusit přijímací zkoušky na JAMU, musela jsem opět objevovat svůj "mluvní" hlas a docílit tak své přirozené barvy. Až na JAMU jsem pak vhodně začala používat oba styly, kombinovat je a využívat je na maximum. Výsledkem je Maria.

Nynější směrování rolí nyní konzultujete s kým? Najde se třeba taková role, která by Vás z nějakého důvodu neoslovila a raději byste do ní nešla?

Role jako takové má na starosti náš pan šéf. A pěveckého pedagoga musím mít po celý život. Na JAMU mě inspiroval pan Karel Hegner a paní Jarmila Krátká, od obou jsem si mnoho vzala. Po příjezdu do Plzně jsem samozřejmě začala hledat pedagogy zde. Doporučena mi byla paní Hana Pecková, která je mi výbornou rádkyní. Člověk si v každé roli dokáže najít něco, co ho na ní baví. Role je nějak napsaná, je ale na mě, jak ji uchopím, co s ní udělám a jak ji divákovi předám. Nemohu dovolit, aby sledoval znuděného herce.
Fotografie © Petr Kurečka
Fotografie © Petr Kurečka

Dá se říci, že pocházíte z hudební rodiny nebo jste mezi blízkými tančící a zpívající výjimkou? To by asi také nebylo nic neobvyklého.

Přesně jak říkáte. Pokud bych tatínkovi dříve něco pustila třeba jen v autě, vypínal by to a třeba i z auta vystupoval. Doba se ale mění a i on už si nyní třeba i naladí klasickou stanici a poslouchá. Prošlo to vývojem, ale stálo to mnoho nervů a přemlouvání. Když jsem rodičům v devíti letech oznámila, že budu zpěvačka a že půjdu na konzervatoř, nevěřili tomu a pochopitelně to brali jako dětský rozmar. Ale když jsem jim ve dvanácti letech řekla, že chci jezdit do Prahy na přípravu na konzervatoř, už si říkali, že to myslím vážně. Maminka začala pátrat po platech herců, jak skončili, snažila se mi ukázat realitu hereckého života. Celé tři roky se mě pokoušela lámat a přemlouvat, abych to nechtěla. Nepřesvědčilo mě nic, neustále jsem vysvětlovala, že to bude můj svět. Na přijímačkách pak byli oba rodiče se mnou. Když jsem je svým přijetím přesvědčila, byl to bod, od kterého mě začali plně podporovat. Pravidelně na mě jezdí. Na premiéře byla maminka velmi nervózní, po jejím skončení plakala.

Co pro Vás bylo při přípravě West side story nejnáročnější?

Věcí, které mi šly hůře, bylo více než těch, které šly snadno. West side story je zatím nejnáročnější věc, se kterou jsem se setkala. Role Marie je ohromně náročná pěvecky i herecky. Je zde velké emoční vypětí, příběh má velký tah. Největší výzvou tedy zcela jistě byla vokální složka, zmínit ale musím i hereckou stránku. Člověk si na základě jiných představení, filmu, který jsem viděla snad milionkrát, či nahrávek, vytvoří nějaký názor na danou roli, ale až v průběhu studia textů a v kontextu s vizí režiséra v té své postavě nachází třeba i jiné odstíny. Mariu jsem v prvopočátku měla za oběť, jemnou duši, která přijímá svůj osud, ale časem jsem v ní objevila skutečnou Portoričanku. Musí mít přeci horkou krev, jako všichni ostatní. Najednou jsem chtěla, aby byla drzá, energická a paličatá. Neměla by být až tolik odlišná od Anity. V ten moment mě i Maria začala více bavit, začala mi více jít, stala se bojovnicí. Výrazně mi s tím pomohl i režisér. Předem mě upozorňoval, že bude mít spoustu připomínek a že se z nich zblázním. Já ale reagovala tak, že se na to vše těším! A výsledek se, doufám, dostavil. Co naopak šlo snadno, ráda bych zmínila zcela jinou oblast a to kostýmy. Ty jsou překrásné a velmi příjemně se nosí, a tak mám zcela ideální podmínky k tomu, abych se mohla soustředit na samotné představení a tedy i na to, co je na West side story nejobtížnější. To, co mi celkově velmi pomáhá, jsou lidé v pozadí. Bez skvělých holek v garderobě bych se neobešla. A nejen bez nich.

Jaké jiné představení West side story jste navštívila osobně? Jak na Vás zapůsobilo?

Vlastně nedávno jsem viděla originální zájezdovou produkci z Broadwaye v Praze v Kongresovém centru a myslím, že jsem si ji nemohla užít jako normální divák. Byli jsme již ve zkoušení produkce naší a já strašně prožívala každou jednotlivou část a každý pohyb. Velmi se mě to celé dotýkalo, ale tou dobou už jsem Mariu viděla jinak a říkala jsem si, že toto bych udělala jinak a že tamto bylo dobré. Velmi jsem sledovala angličtinu a český překlad, i to bylo zajímavé porovnání.
© DJKT v Plzni
© DJKT v Plzni

Nikdo Vás v Plzni nealternuje. Jaký je krizový scénář, pokud byste byla na některý večer indisponovaná?

Dojet k paní Havlové na foniatrii, nechat si napíchat injekce a jet zpívat. Musí se, jiná alternativa než odehrát představení neexistuje. Opravdu jen v hodně krajní situaci by se představení odvolalo. Adrenalin na jevišti udělá hodně, člověk má neuvěřitelnou schopnost se ve vypjatý moment udržet. Cestou alternací se celkově příliš nejde. Zaprvé si každý vystaví roli podle sebe, zadruhé si vezměme, jak málo času je na zkoušení. Ve dvou lidech by to byl poloviční čas.

Dokážete si představit, že by se West side story zpívala akusticky? Žádný mikrofon, žádný reproduktor.

Ano. U mě to vychází z toho, že jsem studovala i operu, kde je cokoliv jiného takřka vyloučeno. Ze začátku jsem nebyla zvyklá na mikrofon, musela jsem se s ním učit zpívat. Je to velká pomoc, ale myslím si, že bych si na Mariu troufla i bez ní. Ne však v tomto divadle, které je postaveno tak, aby se dobře zvučilo.

Pokud byste tedy byla oslovena s nabídkou, zazpívat si West side story akusticky, šla byste do toho?

Asi ano.

Plzeň je nyní na vlně Bernsteinova muzikálu West side story. Věřím, že by byl ze strany publika zájem o nějaký speciální večer k Bernsteinově velkému výročí v příštím roce, kdy by si právě představitelé současné plzeňské produkce zazpívali výběr z tohoto muzikálu koncertně bez zvukové techniky...

Bylo by to krásné, o takovémto záměru ale nevím. Asi by to bylo složité i s licencí. Každopádně bych za to byla velmi ráda a Leonard Bernstein by si to určitě zasloužil.

Jinou reakci jsem nečekal, chtěl jsem jen dát podnět k tomu, aby se něco takového naplánovalo.

Dobře, zkusím to nadhodit.
© DJKT v Plzni
© DJKT v Plzni

Velkým tématem je pro mě jazyk, kterým se v Plzni West side story zpívá. Věděla jste předem, že to nebude anglicky?

Ano. Byla by určitě zajímavá zkušenost, mít to v originále. Písně v originále se vždy zpívají lépe, protože je to hudebně napsáno pro daný jazyk. Angličtina je mnohem zpěvnější než čeština. Na druhou stranu by to nebylo pro běžného diváka. A to si myslím, že by byla velká škoda. West side story musí být rozumět a divák musí dobře vědět, co si postavy říkají mezi sebou. Ten příběh je velmi aktuální a přesto že je zasazen do Ameriky 50. let, láska, nenávist, strach...to vše může každý vnímat i dnes. Myslím, že je důležité, že se zde hraje v češtině.

Byla o tom nějaká diskuse? Byla možnost to nějak ovlivnit?

Myslím, že nikoliv. Od začátku se hovořilo o češtině. Překlad pana Joska je velmi kvalitní a nezpívá se špatně. Myslím, že to nevadí a že to není na škodu.

Pokud by mělo být jen na Vás, zvolila byste originál nebo český jazyk?

Originál. Ale pro diváka je to takto lepší, chci tedy to pravé pro diváka.

V jakém jazyce se zpívalo v Kongresovém centru v Praze?

Samozřejmě v angličtině.

Asi cítíte, že se chystám oponovat. Část se slovem "tonight" ve West side story zná ku příkladu každý. Je to do zpívané češtiny nepřeložitelné slovo. Stejně jako "yesterday" u Beatles. Nedokážu si představit, že by si někdo zpíval písničku Yesterday v překladu. Překlad pana Joska je opravdu skvělý, líbí se mi, ale kdo má rád West side story a jde z představení tohoto muzikálu, bude si vždy pobrukovat "tonight" a nikoliv v různých obměnách verše české, zde tedy "Zní tmou, zní tmou, dvě slůvka ozvěnou".

Tento muzikál ale není o tom, aby si člověk zpíval písničky, ale aby ho zasáhl příběh. Kdyby to byl muzikál o hitech, ano, budou odcházet s tím, že si zpívají nějakou písničku. Tento muzikál je udělán tak, aby zasáhl. Jeho hudba je tak silná, že zasáhne v každém jazyce.

Právě, v tom si rozumíme, proto mohl být zpíván v angličtině. A já nelpím na originále kompletním. Absolutně nejlepší varianta by dle mého názoru byla ta, kdy se zpívá v originále s českými titulky. Dialogy pak mohly být v češtině. Pro interprety i posluchače by to bylo jednodušší. Těch slov v drtivé většině hudebních čísel není tolik, aby je nemohl posluchač vnímat. A opakuji, že toto vše zmiňuji zejména v souvislosti s tím, že divák s nejvyšší pravděpodobností často nerozumí tomu, čemu Vy jste si paradoxně mysleli, že bude v češtině rozumět lépe. Tento efekt je způsoben mnoha akustickými faktory.

Je pravda, že toto by byla dobrá verze. Rozhodně je to zajímavé téma. Ale stále trvám na tom, že pro plzeňského diváka je čeština lepší.

Zajímala by mě anketa všech posluchačů, kteří plzeňskou West side story navštívili, která varianta by pro ně byla nejlepší. Nemyslím si, že by ta provozovaná zvítězila. Třeba se ale mýlím, a pokud ano, se ctí bych přiznal porážku.

Zajímalo by mě, jak by to dopadlo.
© DJKT v Plzni
© DJKT v Plzni

Lze se z Vaší pozice dlouhodobě poohlížet po příležitosti, zazpívat si Marii třeba i na jiné scéně a třeba i v zahraničí?

Víte, proč jsem byla tak dojatá? Myslím si, že český muzikálový herec má možnost si takovou roli zahrát jen jednou v životě. Kolikrát ani to ne. Třicet mladých lidí musí umět zpívat, tančit a hrát. Za deset let, kdy se třeba znovu někde nasadí West side story, už bych Marii hrát nemohla - když budu soudná. V té době už bude řada dalších mladých lidí. Myslím si tedy, že už si Marii nikdy nezahraju. Pokud by přišla nabídka, zazpívat si Mariu v originále v zahraničí, beru ji všemi deseti.

Samo to ale s největší pravděpodobností nepřijde...

Já vím... Ale znamenalo by to opustit angažmá v Plzni nebo požádat pana šéfa, zda by mě mohl po dobu zkoušení uvolnit. Jedno či druhé by mohlo buďto narušit nebo úplně ukončit mé angažmá v Plzni, a to bych velmi nerada, jelikož se mi zde líbí.

Nemířím k ničemu jinému, než tomu, že by byl pro patriota hezký pocit, slyšet například v Hannoveru či Erfurtu zpívat Mariu Češku. Ten zájem o to ze strany stovek pěvkyň z celého světa je samozřejmě obrovský, ale skvělé by to bylo. Naděje umírá poslední...

Souhlasím... bylo by to nádherné. Přiznám se, že jsem nad tím nepřemýšlela.

Zůstanete již navždy u muzikálu, nebo je zde ještě stále v hledáčku třeba i nějaká operní role?

Operní techniku se snažím neustále oprašovat. Občas se může naskytnout nějaký koncert, více mě to ale již spíše neláká. Natolik mě uchvátil muzikál. Operu v divadle jsem si vyzkoušela. Nemohla bych ale stát na místě, brzy bych asi někde poskakovala. Opera je úžasná, obdivuji lidi, kteří ji ovládají. Pro mě je to ale příliš velká stylizace a příliš málo pohybu. Našla jsem se v muzikálu. Ale zároveň jsem si jistá, že nebýt opery a klasické techniky, nikdy bych Mariu dělat nemohla. Operní technikou by měl projít každý muzikálový zpěvák.

Jakou hudbu posloucháte ve volném čase?

Ticho. Ale když už si něco pustím, jsou mými oblíbenci Jamie Cullum, Joss Stone a Diana Krall.

A odpočinek?

Příroda. Vyrostla jsem na vesnici, takže les, houbaření, statek, zvířata. Jezdila jsem na traktoru... Mám ráda zimu i léto, méně ráda mám přechod mezi těmito obdobími.

Na co jste v životě pyšná, nikdo to neví a mohla byste nám to říct?

Jsem dobrovolná hasička, která na střední získala stříbro za střelbu z malorážky mezi samými kluky!

www.djkt.eu/west-side-story

www.leonardbernstein.com

Ptal se Miloš Bittner

Pokračovat můžete na přehled nahrávek muzikálu West side story.

Fotografie © Petr Kurečka - Pavel Režný & Kateřina Falcová
Fotografie © Petr Kurečka - Pavel Režný & Kateřina Falcová
© DJKT v Plzni
© DJKT v Plzni

Kam kromě Plzně zajet na West side story?

Oper Leipzig

Theater Erfurt

Staatstheater Hannover