Recenze CD : Finové Kamu a Oramo dirigují Sibelia a Nielsena u BIS

13.02.2017

Švédské hudební vydavatelství BIS vydává jeden atraktivní titul za druhým a ve svých snímcích se opírá o vysoce kvalitní práci techniků při samotném procesu nahrávání. Vždy se lze setkat s čistým a vyváženým zvukovým obrazem, ve kterém neuniká jakýkoliv detail toho, co skladatel zamýšlel. Posluchač slyší vše. Orchestrální paleta mnou dosud poslouchaných záznamů má objemnost a šťavnatost, žádná z orchestrálních skupin není upozaděna a jednotlivé instrumenty se v sólových hlasech dokážou prosadit, aniž by musel jít tón na sílu a snažit se o tvoření zvuku jiným než přirozeným způsobem. Nástroje tak nesoupeří, avšak rozmlouvají, každý přidává své a zvuk je tak věrohodný, měkký, příjemný a hebký. To naštěstí rovněž neznamená, že by vypjaté a dramatické pasáže zněly matně a neprůbojně. Naopak je tu velký prostor pro dirigenty, aby udeřili v místech, která takovému úderu přísluší a roztočili tak kolo dynamiky do nejvyšších otáček.

Finský dirigent Sakari Oramo (1965), kterého měla možnost Praha zažít v rámci jeho hostování u České filharmonie v lednu tohoto roku a též v roce loňském na Pražském jaru, vyzval členy Royal Stockholm philharmonic orchestra v rámci svého nahrávání kompletních symfonií Carla Nielsena k pořádnému tanci. Do rukou se mi dostal nedávno realizovaný snímek první a třetí symfonie a nalézám v něm hudbu dánského skladatele v té nejpřitažlivější formě. Oramo své hráče motivoval k úchvatné dynamice, svěžím tempům a hedvábnému zvuku. Zejména nahrávka třetí symfonie patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy slyšela. Hudební ukázněnost a výrazová přesnost jsou zde klíčem k pravdivému vyznění díla tak, jak jej orchestr i dirigent cítí.

I Sibeliův komplet byl svěřen finskému dirigentovi. Okko Kamu (1946) je o generaci starším umělcem, jeho pojetí má však neodolatelnou mladistvou jiskru, která rozehřívá někdy snad až příliš chladné tóny Sibeliových partitur do běla. Druhá i pátá symfonie, které jsem měla k dispozici, vyznívají noblesně a čerstvě. Lahti symphony orchestra je věrným zprostředkovatelem Sibeliových myšlenek a nálad. Autenticky a bez jakékoliv snahy o pompéznost hraje svého národního skladatele čistě, rytmicky přesně a se zájmem o vyznění díla jako celku.

Na světě je nejméně sto výtečných symfonických orchestrů, které by se vešly do nestoudně a trapně vyhlašované "nejlepší" dvacítky světa. A jak Royal Stockholm Philharmonic orchestra, tak Lahti symphony orchestra se v této stovce nalézají. V BIS to vědí a posluchač si této profesionality zcela jistě váží. Kéž by se i tato špičková symfonická tělesa někdy vydala koncertovat do České republiky.