Recenze CD: Ludwig van Beethoven a Philippe Jordan, atraktivní spojení s Vídeňskými symfoniky

02.04.2019

Poslední tři měsíce loňského roku jsem se zabýval poslechem boxu, který Arminu Jordanovi (1932-2006) vydala v roce 2016 nahrávací společnost Erato (Icon). Celkem 13 CD je zde vzrušující procházkou francouzskou hudbou a Arminův syn Philippe k tomuto počinu přispěl v rámci bookletu svým průvodním slovem a dal mu tak svůj hodnotný hold. Nepřítomnost německé symfonické hudby z rukou Armina Jordana v uvedeném albu nyní svým způsobem kompenzuje právě syn Philippe, který se svým orchestrem Wiener Symphoniker v roce 2017 ve vídeňském Musikvereinu realizoval kompletní nahrávací projekt symfonií Ludwiga van Beethovena. Postupně jsou vydávány dvojice symfonií, na našich stránkách jsme se již samostatně zaměřili na symfonii č. 2 a č. 7, poslech pak pokračoval diskem s č. 1 a č. 3, diskem s č. 4 a č. 5 a konečně nejposlednějším počinem v podobě symfonií č. 6 a 8. Devátá snad přijde na řadu brzy!

Můj nedávný poslech symfonií Beethovena byl též ve znamení Michaela Sanderlinga s Drážďanskou filharmonií, která nahrávání realizovala studiově v časovém souběhu s koncerty pro publikum, běžná to praxe, nesoucí sladké ovoce. Philippe Jordan se svým vídeňským tělesem (je zde na pozici šéfdirigenta) ve Zlatém sále nahrával přímo za účasti publika a všechny snímky symfonií tak jsou uvádněny jako živé. Jako živé taky působí, nikoliv snad tím, že by účast publika jakkoliv živost snímků prokazovala a rušila, nýbrž tím, že jsou protknuty jednotnou linkou spontánnosti a bezprostřednosti, která z nich dělá významný a průkazný dokument o tom, jak na tom Vídeňští symfonikové jsou.

Srovnávejme nyní napřímo s Drážďanskou filharmonií. Lehce syrovější a hutnější zvuk smyčců (a to skutečně ve všech sekcích) Jordanova orchestru je velmi citlivě vyvážen měkkostí dřev a veskrze přímočarým a čitelně rozvrstveným profilem žesťů, které se ve všech Jordanem nastudovaných symfoniích projevují stejně stylovým způsobem. Vídeňští symfonikové, zdá se z celkového zvukového obrazu, hrají ve větším obsazení.  

Jordan to využívá k výtečnému účinku dramatickému k čemuž dopomáhá i výrazně svižnějšími tempy, než volil Sanderling. Dirigent německý se příliš nepouští do akce, hraje s jistotou a vyzpívává každou ze symfonií do jednoho harmonického celku. Dirigent švýcarský, pro jistotu ještě doplňme, že je zde jmenován Jordan, je ztělesněným proudem emocí, které ze sebe prostřednictvím svého pečlivě připraveného a technicky vybaveného orchestru dostává drive, který je až nakažlivý.

Jestliže zcela dle mých představ nebyla symfonie č. 7, jedním dechem dodávám, že symfonie šestá je svým účinkem mistrovským snímkem, který ještě vedle symfonie č. 8 patřím k briliantům tohoto kompletu. Právě tyto dva opusy jsem si užíval opakovaně a obdivoval jejich přesnost, čistotu, dynamickou rovnováhu a jednoznačný cíl, kterého chtěl jejich interpret dosáhnout. Jestliže za Sanderlingův nejpovedenější počin z celého kompletu považuji překvapivě symfonie č. 2, u Jordana je to symfonie č. 5, která se zdá být ultimátním a definitivním záznamem bez kompromisů. Jordan v ní je inspirativní, dravý a nesmlouvavý, s dynamikou ovšem zachází tak, že působí svěže a vláčně, šťavnatě a živelně. Paráda! Mám-li ještě zmínit Eroicu, musím se dotknout zejména první věty, která je v provedení snad až okřídlena, jak vzletně působí, hlavně je to však smuteční pochod, jehož nálada je vskutku srdceryvná a Jordan zde zachází do nejkrajnějších poloh, jakými může být hrdina vyobrazen.

Philippe Jordan (1974), šéf Pařížské opery, jehož počínaje sezónou 2020/21 čeká funkce GMD ve Vídeňské státní opeře, je velice univerzálním maestrem, kterému je blízká hudba mnoha kořenů. Právě jeho Beethovena lze plně doporučit jako významný příspěvek k diskografii tohoto nesmrtelného německého komponisty, který bude mít v příštím roce velké výročí. Jeho projekt se zde může stát jedním ze základních kamenů těchto oslav, však mi při jeho poslechu dáte jistě za pravdu. Vřele, ovšem s ohledem na to, že jsem ještě neslyšel symfonii devátou, doporučuji. Dýchá autenticky, dýchá poctivě - z nahrávacího týmu, z orchestru i z dirigenta.