Recenze CD: Label BR Klassik vydává nahrávky Marisse Jansonse a Herberta Blomstedta

27.06.2019

K Symfonickému orchestru Bavorského rozhlasu vždy patřila a stále patří ta největší dirigentská jména. Ať to byl Rafael Kubelík či Colin Davis, ať je to Herbert Blomstedt, Simon Rattle či Mariss Jansons. Velká jména se u orchestru střídají s velkým zájmem, těleso je tvarováno z mnoha umělecky odlišných směrů, kultur, přístupů i zkušeností. Každá ansámblu přináší něco jiného. Jansons je na vrcholu sil a jeho kreace jsou výjimečné.

Nejnovější album se skládá z nahrávek z dvou různých let. Symfonie č. 1 Roberta Schumanna byla nahrána v březnu roku 2018, oproti tomu 3. symfonie Franze Schuberta pochází z ledna roku 2015. Oba snímky pochází z Herkulova sálu Mnichovské rezidence, síně, kde se zvuk šíří jako v nebesích. Moje zkušenost je velkolepá, kdo zde nebyl, nechť to napraví. K instituci Mnichovskému rozhlasu přináležící label BR KLASSIK (BRmedia Service HmbH). Samo sebou se jedná o živé snímky, jejich podání je velmi prostorově štědré, živelné a obsažné.

Schumann zaujme svým tahem na bránu, do cíle od samého počátku úvodního Andante un poco maestoso jakoby zbýval jen malý kousíček a přitom je zde v závěsu další půlhodina hudby. Čas jako by zde ovšem ztrácel svou pevnou definici, hudba neplyne, hudba je - a to je umění kresby maestra Marisse Jansonse.

Lotyš má repertoár nesmírně široký, kombinace se Schubertem je snadno obhajitelná. Třetí symfonie si navíc zaslouží více pozornosti, než je jí obyčejně poskytováno, proto její přítomnost potěšila nejprve mé oko při pohledu na obal, napodruhé pak ucho, při jejím poslechu. Schubertovský komplet má ve svém katalogu BR KLASSIK v podání Lorina Maazela a nelze tedy očekávat, že by se mu dostalo souborného vydání i s Jansonsem (ačkoliv byla již vydána i Velká).

U orchestru tohoto typu je těžké cokoliv vyzdvihnout, vždyť vše ční pyšně ve stejné výši. Doporučme tedy album bez výhrad rovnou a v rámci tohoto povídání spíše ještě poukažme na další atraktivní album stejné značky.

Herbert Blomstedt - legenda, vzácnost, jistota. Jeho nedávný Beethovenovský komplet s Gewandhausem u Accentus je luxusní příklad jeho umu, brzy nás čeká vydání Mahlerovy symfonie č. 9 se stejným orchestrem na stejné značce. U BR KLASSIK je to ovšem přenádherný pár dvou vrcholných symfonií W. A. Mozarta, též nahraných v Herkulově sále (2013/2017). Mozart sice staré školy, přesto tak mladý, svěží a dychtivý po životě. Nebuďme ale vyplašení jen z nahrávek a produkcí zahraničních. Nedávno jsem si oživil umění Wolfganga Sawallische s Českou filharmonií. Živé záznamy stejného páru symfonií tento muž zvučného jména v Rudolfinu živě natočil v roce 1980. A umělecky jsou to počiny zcela srovnatelné a potěšující je, že i technicky velmi dobře zaznamenané.