Recenze CD: MARISS JANSONS diriguje Šostakoviče a Mahlera u BR KLASSIK

02.12.2019

Zemřel Mariss Jansons, jeden z dirigentských velikánů, kterého se České filharmonii nikdy nepodařilo získat ke spolupráci a budiž to jeden z největších manažerských prohřešků v dějinách kultury v ČR. Sám jsem jej zažil čtyřikrát. Prvně s Oslo philharmonic na Pražském jaru 2002, podruhé se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu na Pražském jaru 2005. Pak byla dlouhá pauza, aby přišly dvě velkolepé události na Salcburském festivalu, kde jsem byl přítomen. První byla Lady Macbeth Mcenského újezdu v roce 2017, druhou pak Piková dáma v roce 2018 (zaznamenáno a vydáno na Blu-ray).

Jansons měl a navždy bude mít velký seznam úspěšných nahrávek. Výrazným způsobem jej rozšiřuje vydavatelství BR Klassik a to díky Lotyšově plodnému šéfovství u již zmíněného rozhlasového tělesa z Bavorské metropole. Náhoda tomu chtěla, že jsem zrovna minulý týden trávil čas s Jansonsovým Mahlerem (1. symfonie) a Šostakovičem (7. a 10. symfonie), nahrávky, které BR Klassik vydal jen před pár měsíci a které jsou dalším klenotem pro posluchače, jež dokázali maestrovo umění ocenit. 

Jejich časový rozptyl je ovšem výrazný. Zatímco slavná Šostakovičova Leningradská, z rukou Jansonse majestátní, energická a tempově velmi propracovaná, pochází živých záznamů z Gasteigu z února 2016, symfonie s pořadovým číslem 10 byla nahrána živě v Herkulově sále Mnichovské rezidence v březnu roku 2010. I zde se ženili všichni svatí - oheň valící se z nástrojů jednotlivých hráčů je spalující a nádherně zaznamenaný zvuk Vás pohltí od samého začátku do konce.

Náš Mahler také pochází z "kobercového" Herkulova sálu, první symfonie je svým výrazem tmavší (zejména v krajních větách), opět si zde Jansons pohrál s tempy a výtečně ze sobě svěřených instrumentalistů vyždímal do krajnosti exponovaný výraz. Výsledkem je strhující provedení kvalitou se řadící ke Kubelíkově. Tato nahrávka není naštěstí součástí mahlerovského boxu kompletních symfonií, který BR Klassik vydal nedávno (jde zde šikovně novější nahrávka Nézet-Séguinova), a tak se tím zájemce o obě nahrávky neocitá ve slepé uličce.

Co bude nyní po Jansonsově úmrtí? Jistě další skvělé nahrávky tohoto unikátního symfonického tělesa. Najde se ovšem podobně výrazná osobnost, která zde bude působit minimálně deset let, jak se sluší a patří? Snad ano. V těchto dnech se objevuje nové album s Jansonsem - Respighi a Ščedrin. Bude to určitě další lahůdka. Děkujeme panu dirigentovi za ni.