Recenze CD: Jan Bartoš ve vybraných skladbách Beethovena na 2 CD u Supraphonu

03.02.2019

Jistě bych dal dohromady součet 42 důvodů, proč si zalíbit dvojalbum, které koncem loňského roku vydal Supraphon našemu klavíristovi Janu Bartošovi. Za cifrou dvaačtyřicet nehledejte nic složitého ani hlubokého, je to dětinský nápad sečíst dohromady počet klavírních sonát s počtem variací c moll a počtem bagatel, které se nachází na tomto albu. Jistě v tuto chvíli není třeba jmenovat ani důvodů pět, vždyť i dva, tedy že hraje právě Jan Bartoš a že hraje Ludwiga van Beethovena, plně stačí!

Psát o tom, že je Jan Bartoš našim předním klavíristou rovněž mnoho smyslu nemá, patří k pianistům světovým a dokazuje to jak na živých koncertech, tak právě prostřednictvím nahrávek. Tato vznikla na nástroj Steinway v červnu roku 2017 v sále Martinů v Praze.

Na první disk se dostala sonáta č. 3 c dur op. 2, č. 3, sonáta č. 9 v e dur op. 14, č. 1 a sonáta č. 23 f moll, op. 57 s přízviskem "Appasionata". Disk druhý je zakončen sonátou č. 32 c dur, op. 111, předchází jej ovšem 32 variací na vlastní téma Woo 80 a šest bagatel op. 126.

Když jsem slyšel hrát Jana Bartoše živě, první, co mne napadlo, bylo, že je více klavíristou přenášejícím svou hudební vizi posluchačům spíše promyšleným a jaksi mechanickým způsobem na úkor spontánnosti okamžiku, na úkor zachycení originality a jedinečnosti daného momentu. Nezdálo se mi, že by mohl jít do rizika a nechat se unést atmosférou jdoucí z orchestru a dirigenta, atmosférou, kterou okamžiku dodá i napjaté a očekávající publikum. Jako takové jsem to ale přijal a koncert se mi velmi líbil. Tyto dojmy jsem pak přisoudil klavíristově dokonalé a všemu (a tedy i výsledku) odevzdané připravenosti a touze po zvukové vytříbenosti. O to více mě nyní překvapuje tím, jak vyznívá jeho Beethoven. Jako bych to, co mi lehce scházelo (a scházelo mi to vůbec nebo mě to jen překvapilo?), překvapivě objevil na studiovém snímku!

Vzácná to věc! Bartoš zde otvírá celý arzenál svých technických možností v kombinaci s osobitou interpretační vizí, která vyzívá pozorného posluchače, aby šel s jeho hrou do dialogu. Máme tu pevnou strukturu spolčenou v neutuchající živost, máme tu koncentrát všemožně vyjádřených barev plně jdoucích v naší představě o vyznění Beethovenova klavírního díla. Moc dobré a velmi přesvědčivé!

www.janbartospianist.com
www.supraphon.com