Recenze CD: Iván Fischer diriguje Mahlerovu 3. symfonii u Channel Classics

10.05.2019

Zpráva o tom, že se label Channel Classics nechystá nahrát, a tím ani vydat Mahlerovu osmou symfonii, mě překvapila jen napůl. Je sice na první pohled divné, že nebude dokončen symfonický komplet Ivána Fischera s Budapešťským festivalovým orchestrem (bratr Ádám Fischer Mahlera v těchto letech také nahrává, ovšem se symfoniky z Düsseldorfu), osmou symfonii ovšem dle mého názoru příliš uspokojivě nahrát snad ani nelze, a tak je to dílo, které je vskutku nutno navštívit naživo v koncertní síni (nikoliv v O2 Aréně, milé Pražské jaro). Příležitost, o které vím, bude v roce 2021 v Lipsku v Gewandhausu.

Holandský label svého Mahlera s Fischerem (a nejen jeho) vydává v charakteristickém designu knížky, které svým materiálním a grafickým zpracováním snese nejnáročnější měřítka doby. Žádná kvapná práce, zcela dobrá práce. Dva disky s celkovou stopáží přes pětadevadesát minut obsahují příspěvek do široké mahlerovské diskografie, který se zvukově a umělecky sice nezdá být jakkoliv výjimečným, přináší však čistý rukopis Fischerův. Dirigent, jehož mám možnost slýchat rok co rok naživo je vždy příjemně čitelný, vždy zaostřený na pestrost účinku hudby, kterou v daný moment dává.

Na nahrávce je to tak neškodně zádumčový ale přirom svěží, šikovně výrazově rozvrstvený a dynamicky promyšlený instrumentální výraz, jež vyplývá ze zájmu hráčů ansámblu zahrát hudbu českého skladatele tak, jak je jim z tradice provádění a z partitury samotné dáno. Žestě a především horny zní hráčům z druhého nejkrásnějšího města Evropy přímo úžasně, ne často slýchám takový lesk, zápal a souhru.. Více by naopak bylo možno očekávat od smyčců, zde si ovšem nejsem jist, zda nehraje svou roli i nahrávací technika, která též, a to je lehce zvláštní, není zcela nakloněna ani jemným dřevům a též bicím nástrojům, které zní jaksi méně konkrétně, než bych očekával a chtěl. Palác umění v Budapešti znám akusticky jako své boty a přemítám nad tím, že nahrávacím týmem možnosti tohoto přepýchového domu a jeho fantastické síně nebyly využity zcela. Uvidíme co v následující symfonii č. 7, na kterou se chystám.

Báječně se ovšem podařilo sejmout a sladit zpěv sboru. Jak Sbor Bavorského rozhlasu (sbormistr Peter Dijkstra), který předvedl skutečně výkon fantastický, tak dětský sbor Cantemus (pod vedením Dénes Szabó) si s koncepcí Fischerovou sedli na výbornou a jsou ozdobou celého provedení. Altistce Gerhild Rombereger není v zásadě, co vytknout, ba naopak, pochvala je na místě, k Mahlerově třetí si ovšem dokážu představit zajímavější a výjimečnosti symfonie více odpovídající hlas. Zde ovšem přiznávám, že je to spíše otázkou vkusu a obloukem se vracím k uctivé pokloně německé umělkyni. Pro doplnění a na samotný závěr dodávám, že se nahrávalo se v září roku 2016 a že se jedná o hybridní SACD disk, který si pustíte jak v klasickém stereu, tak ve vícekanálovém zvuku.

Mahlerova Symfonie č. 3 u Channel Classics zde.
www.channelclassics.com