Andrzej Dobber a jeho pekelně dobrý Bludný Holanďan v Drážďanech

25.02.2018

Photographer © Matthias Creutziger
Photographer © Matthias Creutziger

Ač o berlích, vrátil se k dirigování Wagnerova díla do Semperoper izraelský dirigent Asher Fisch. Tentokrát to bylo v pořadí od premiéry dvaadvacáté provedení Bludného Holanďana. Ta se v Drážďanech konala v červnu roku 2013 a dá se říci, že svým nábojem, režijním pojetím a scénou patří k tomu nejlepšímu, co bylo možno v opeře v Sasku v posledních letech vidět. Scéna (Martina Segna), kostýmy (Anna Sofie Tuma) i světlo (Bernd Purkrabek) ladí do působivého dojmu každý detail každičké scény. Režisérka Florentine Klepper dala život už úvodní dechberoucí scenérii, která přenáší diváka do širého světa nekonečných pastvin, skal a moří. Videoprojekcí je dosaženo atributu živelnosti, ve které je člověk ještě více vtažen do (ne)reálného světa příběhu Senty tak, jak mohl být před dávnými věky skutečně prožit.

Photographer © Matthias Creutziger
Photographer © Matthias Creutziger

Fisch je jako sopka, která dokáže dlouhou dobu hloubat a vhodně vyčkávat na okamžik, kdy má seskupit veškeré síly a vybuchnout v plné síle a zdrcující naléhavosti. Nástrojem k tomuto vyjadřování mu byla příkladně poslušná Staatskapelle Dresden, jíž se opět dařila jak sóla, tak veškerá plná instrumentální souhra. Sbormistr Jörn Hinnerk Andresen k tomu všemu připravil do skvostné podoby sbor a opět tak bylo očividné, že v městě na Labi mají umělecké síly té nejvyšší myslitelné úrovně.

Photographer © Matthias Creutziger
Photographer © Matthias Creutziger

Přesto že se v daný večer představilo obsazení, které též patří k tomu nejvěhlasnějšímu, co lze na evropských operních jevištích slyšet, s velkým potěšením jako první jméno zmíním amerického tenoristu Simeona Espera, který tak jako v mnoha dalších menších rolích v Semperoper i tentokrát exceloval v maličké roli. Jako znavený a nesmělý Delandův námořníček se opět blýsknul snovou barvou svého čistého a lahodně znějícího tenorového hlasu. Výborná technika je zde prostředkem k uvolněnosti výrazu, kulatému tónu, zpěvnosti, mužnosti i potřebné eleganci. Poté, co loni Polák Andrzej Dobber nadchl obecenstvo jako Thielemannův fantastický Jago, ani v roli Holanďana nikoho nenechal na pochybách, že máme vedle Beczaly, Kwieciena a Konieczného co dočinění s dalším elitním umělcem světového formátu, který pochází ze země našich milých severních sousedů. Jeho nekonečný dech mu dovoluje vytvářet nebývale pevné a výrazově komplexní fráze, kterými se tímto hlásí k roli boha Wotana. Čarovala i Elena Pankratova jako Senta, i když je pravdou, že bych si pro danou roli ideálněji představoval spíše pěvkyně typu Pieczonka, Nylund či Strid. V kombinaci s orchestrální výbušností dirigenta byla ovšem Pankratova sopranistkou na pravém místě a zejména díky ní vyzněl závěr celého díla nepopsatelně mrazivým způsobem.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

V Bludném Holanďanovi je dostatek prostoru i pro roli Delanda, kterou ztvárnil univerzálně dokonalý Georg Zeppenfeld a Erika, jehož velmi přesvědčivě podal tenorista Tomislav Mužek. Netuctový hlas tohoto chorvatského umělce byl výborně zvoleným prvkem a adekvátním doplňkem představení, na které se bude vzpomínat až do sezóny příští, kdy se v Semperoper Wagnerova opera opět uvádí a to v dalším nadmíru atraktivním obsazení. Těšme se a sejděme se tam!

© ElegantClassics
© ElegantClassics