Koncertní Bludný Holanďan s Gergievem v mnichovském kulturním centru Gasteig

27.05.2018

©ElegantClassics
©ElegantClassics

Kulturní centrum Gasteig v Mnichově je největším komplexem svého druhu v Německu. Filharmonie jako taková pojme téměř 2400 posluchačů a právě takový počet milovníků hudby Richarda Wagnera se v květnu sešel, aby si vyslechl koncertní provedení Wagnerova Bludného Holanďana. Mnichovskou filharmonii řídil její šéfdirigent Valerij Gergiev. Provedení se pak opakovalo ještě jednou, orchestr se i s celým pěveckým obsazením přesunul do prestižního Festspielhausu v Baden-Badenu. Doufejme, že záznam z jednoho z večerů vydá sama Mnichovská filharmonie v rámci svého vlastní labelu, který nyní na svět pyšně přivádí právě nahrávky s Gergievem. Sám jsem měl možnost slyšet Mahlerovu druhou symfonii a Brucknerovu čtvrtou, oba jsou to nádherné snímky.

Zpět ale k Wagnerovi. Od Gergieva nebylo možné čekat nic jiného, než osobité provedení, která nemá nic společného se zaběhnutými pořádky. Zároveň je ale nutné jedním dechem dodat, že právě toto činí z jeho výkladů Wagnerovy hudby atraktivní záležitost. Vzpomeňme na koncertní provedení Valkýry s Orchestrem Mariinského divadla v Petrohradu. Ten byl nedávno na zájezdu v již zmiňovaném Baden-Badenu a bylo to provedení královské, bylo to provedení famózní. Výrazové, emoční a barevné zvukové hody to byly i nyní, Mnichovští filharmonikové se ukázali v nejlepším světle a Gergievovu práci rukou doslova hltali. V obrovitém sále se jim podařilo vyobrazit vybroušený zvuk, už jen toto byl velký zážitek.

Holanďanem měl být Bryn Terfel. Z důvodu zdravotní indispozice ovšem obě provedení odřekl a tak byl povolán John Lundgren (narozen 1968). Švédský barytonista má za sebou velké umělecké úspěchy, další ho čekají. Letos zpívá Holanďana i na Wagnerově festivalu v Budapešti, v téže roli se uvede (vedle Wotana ve Valkýře s dirigujícím Plácidem Domingem) i v Bayreuthu. Na to, že se jednalo o záskok na poslední chvíli, předvedl velký výkon. Jeho hutný, jadrný, temněji zabarvený hlas lehce dobýval výšek, expresivně vyjadřoval emoce a nezaostával za dynamikou orchestru. Totéž se dalo říci o dalším muži ze "střídačky". Tím nebyl nikdo jiný, než věhlasný Mikhail Petrenko. Tento basista pro změnu nahradil podobně dalšího indisponovaného pěvce, německé eso Günthera Groissböcka. Nevadí, stane se. I Petrenko byl náhradou plnohodnotnou. Jeho výstupy s Lundgrenem vyzněly báječně. Jako by byly připravovány mnoho týdnu dopředu. Profesionalita ve velkém stylu.

©ElegantClassics
©ElegantClassics

Veškeré publikum s napětím očekávalo, jak dopadne debut Rusky Eleny Stikhiny v roli Senty. Umělkyně udeřila jako blesk z čistého nebe. Její soprán má potenciál, zařadit se mezi elitní skupinu nejvyhledávanějších pěvkyň příštích dlouhých let. Svítí jako oheň, pružný je jako prut, čistý je jako to nejprůzračnější alpské jezero. Baladu podala děsivě naléhavě, duet s Lundgrenem se i díky Gergieově vhodném pozdržení tempa jevil až nekonečně krásně. Erikem byl americký tenorista Eric Cutler. V hlase též našel zajímavou expresivitu a i za tu se mu publikum odvděčilo dlouhým potleskem. Tím, kdo opět dokázal, že má v hrdle zlato, byl tenorista Benjamin Bruns. Dokonale ospalého námořníka v koncertním provedení nejen výborně zazpíval, ale i zahrál. Okka von der Damerau byla velmi dobrá v maličké roli Mary.

Koncertní provedení Wagnerových oper jsou vcelku častou součástí běžných sezón symfonických orchestrů. Je to velmi dobře. Poslech Wagnerovy hudby a zpěvu těch nejvěhlasnějších pěvců s absencí divadelního "nánosu", působí jako očista pro zrak i sluch. A přesně takto se to v květnu povedlo v Mnichově.