Bludný Holanďan v Semperoper Dresden s Albertem Dohmenem a Anjou Kampe

21.01.2019

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Loni v únoru jsme pěli chválu na provedení Bludného Holanďana v Semperoper Dresden, hlavní roli zpíval Polák Andrzej Dobber, bylo to něco! Letos to byl velký pěvec velkého jména Albert Dohmen, který udělal vše proto, aby i ve svém věku (62) dokázal, že stále má posluchačským vjemům, co nabídnout. Když jsem měl to štěstí, že v roce 2011 v Prstenu Nibelungově ve Vídni Dohmen zaskakoval za indisponovaného Juhu Uusitala v roli Wotana, netušil jsem, že to byla možná poslední příležitost, jak tohoto tajůplným hlasem vybaveného pěvce, v dané roli slyšet. Nevím o tom, že by od té doby Wotana někde zpíval, zřejmě se tak již k roli nevrátí. Představení roku 2011 tak vnímám jako jedinečné a nezapomenutelné. Dohmen se v následujících letech v rámci celého Prstenu věnoval roli Alberiche. Na tomto pěvci mě nejvíce baví jeho mysteriózní a skutečně nadpozemsky vyznívající basbarytonová barva hlasu. Ta se právě nejvíce hodí pro majestátní roli Wotana a přispívá svým charakterem k celkovému vyznění velkolepé Wagnerovy operní persóny. Jak je tomu u Holaňďana? Ne až zas v takové míře, ale velmi obdobně. Dohmen tedy opět nadchl, jeho hlas zůstává atraktivní, naléhavý, silný a pružný - a proto i vyhledávaný. Nedivme se tomu, pozornost si zaslouží zcela právem.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Hlavní ženskou roli tentokrát neinterpretovala Elena Pankratova, konečně jsem v roli Senty slyšel Anju Kampe. Krom toho, že tuto pěvkyni každý též bezpečně pozná vzhledem k jejímu témbru a stylu zpěvu i se zavřenýma očima, je to výraz její tváře a úst, který dodává jejím výkonům špetku tolik vyhledávaného a ceněného koření. Kampe, která dává největší péči každému zazpívanému tónu i každé jednotlivé frázi, svůj přednes zdobí výrazem, který dělá z jejích nastudovaných úloh velmi ceněnou a inspirující záležitost. Její německý soprán má co dočinění s houževnatostí ocele, chce-li, dává však i tón měkký, jemný a něžný. Umí vše, proto se jí všude tak nadšeně aplauduje.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Erik, polský tenorista Tomislav Mužek, chlapík, kterého mezi kulisami nelze přehlédnout, není již jen nadějí, je na jevišti spolehlivým partnerem všech svých doposud mediálně známějším kolegům. Erik jako lusk. Christa Mayer, velké jméno světového významu, malá role světového významu. Někdo Mary zpívat musí. Georg Zeppenfeld je německý občan, který nikdy nepokazí večer, naopak jej obohatí o svůj výborně školený, technicky suverénní a prostorem se lehce nesoucí bas. A konečně Tansel Akzeybek, pěkný Turek, rodák z Berlína, se mi moc líbil jako námořník. Jeho hlas je krásně znělý, ohebný a jiskrný.

Režie Florentine Klepper, scéna Martina Segna, kostýmy Anna Sofie Tuma - sladěný tým s citem pro rovnováhu mezi efektem a zachování myšlenky příběhu. Do toho báječně zapadala roztomilá malá Senta vyobrazená od Jenny Mathias. Loni řídil Bludného Holanďana Asher Fisch, letos partituru převzal Christian Thielemann. Řídil s veškerým svým umem, zaujetím a zvukomalebnými schopnostmi. Staatskapelle Dresden mu zahrála prvotřídně a Jörn Hinnerk Andresen dodal jako obvykle precizně připravený sbor.