Jeden z klenotů Bayreuthského festivalu 2018 – Bludný Holanďan

31.08.2018

© Bayreuther Festspiele – Enrico Nawrath
© Bayreuther Festspiele – Enrico Nawrath

Rok 2012 přinesl do Bayreuthu velezajímavou inscenaci Wagnerova Bludného Holanďana a rok 2013 byl ve znamení jejího nahrávání. Na dirigentském stupínku stál tenkrát Christian Thielemann a video záznam vydala nedlouho poté nahrávací společnost Opus Arte. Výtečnému Blu-ray/DVD disku dominuje Samuel Youn, Ricarda Merbeth či Franz-Josef Selig. Inscenace se stala oblíbenou a není divu, že i v roce 2018 vzbudila velký ohlas a nadšení u všeho přítomného obecenstva.

Nebyl to Thielemann, ale německý dirigent Axel Kober (1970), který se v letošním roce ujal hudebního nastudování. Své zkušenosti dokázal zúročit a mnoha jedinečnostmi obdarovaný Bayreutský festivalový orchestru mu zahrál velmi koncentrovaně, vzdušně a s patřičnou dávkou démoničnosti. Báječně mu ostatně vyšla už letošní Valkýra v Düsseldorfu, o které jsme též referovali.Jedná se o dirigenta, který svému řemeslu rozumí a své zkušenosti a hudební cítění věrně přenáší jak na jednotlivé hráče orchestru, tak i na to nejdůležitější, tedy posluchače.
© Bayreuther Festspiele – Enrico Nawrath
© Bayreuther Festspiele – Enrico Nawrath

Hlavním představitelem se letos stal švédský babarytonista John Lundgren, který kromě Bayreuthu v roce 2018 svým démonicky ztvárněným Holanďanem zaujal i při záskoku za indisponovaného Bryna Terfela v koncertním provedení opery v kulturním centru Gasteig. Mnichovské filharmoniky řídil Valerij Gergiev, který bude příští rok v Bayreuthu debutovat s novým Tannhäuserem. Tleskalo mu ovšem i publikum na Wagnerově festivalu v Müpa v Budapešti. Lundgren má lehce suchý témbr, což ovšem vzhledem k výborné technice nevadí a celkově svým projevem obstává na výbornou. Inscenace mu v Bayreuthu sedla a měl k tomu báječnou oporu v podobě Ricardy Merbeth. Německá sopranistka je na vrcholu svých sil. Její nemalé zkušenosti a jakási hmatatelná vyzpívanost jí pasují na potěšení, které si zkrátka divák umí vychutnat. Jako Senta byla svému cíli odevzdaná a komplexně vcítěná do role. S Lundgrenem navíc doslova našla společnou notu a zejména duet se jim povedl nepopsatelně krásným způsobem.

Tomislav Mužek je Polský tenorista, který, jak se zdá, bude jednou zpívat Siegmunda. Hlasový fond na to má. Je majitelem neobyčejně kulatého tónu, jeho barva hlasu není tuctová a jako Erik dokázal uplatnit svou muzikálnost i herecký temperament. Nelze říci, že by na něho jako na skladníka (dnes moderně řečeno operátora logistiky) byl, kdo ví jak úchvatný pohled, inscenace jeho postavě skutečně nenahrávala a nelze se snad ani divit Sentě, že na svou dávnou lásku zapomněla a nemá v hlavě nic jiného, než záchranu zbloudilé a úděsně odsouzené duše. Zamilovat se možná mohla právě jen do Erikova hlasu. Komu by to ovšem, dnes v době materiální, stačilo, že?

© Bayreuther Festspiele – Enrico Nawrath
© Bayreuther Festspiele – Enrico Nawrath

Svou komediantskou duší opětovně zaujal Peter Rose. Basista, který je ověnčen nespočtem úspěchů na těch nejvěhlasnějších operních scénách může být vodítkem k tomu, jak skloubit vážné operní téma s komickými prvky. Jistota v technice a bezprostřednost v interpretované roli mu v kombinaci s překrásnou barvou hlasu mu zajistili dalších úspěšný večer, na který jistě i on sám bude velmi rád vzpomínat.

Zapomenout nelze na Mary, kterou spolehlivě a s noblesou sobě vlastní podala německá mezzosopranistka Christa Mayer. V úloze lodivoda se k ní připojil Rainer Trost, zajímavý to muž, který se může pyšnit čistě znějícím, lehkým, ale přesto skálopevným tenorem.

Bayreuthské představení mělo ještě dvě velevýznamné složky, které je samo sebou nutné zmínit. Chválit více fantasticky zpívající Bayreuthský festivalový sbor pod vedením sbormistra Eberharda Friedricha nebo raději výborně promyšlenou práci režiséra Jana Philippa Glogera, který spolu s Christofem Hetzerem (scéna), Karin Jud (kostýmy), Ursem Schönebaumem (světlo) a Martinem Eidenbergerem (video)? Je to jedno, výsledek byl ohromující. Opět se opakovalo skvělé hudební divadlo, ve kterém vše zapadalo do každé jednotlivé složky tak, jak má. Vtipně a nevšedně pojatá lodička Delandova, digitální odpočítávání osudem přiděleného nekonečného Holanďanova protrpěného času, skladištní prostory tvořící "domov" Sentin, tygr jménem Erik, pobíhající bezmocně v čase svého zaměstnání po stopách myšlenek své milé, naivní otec Deland, který je též obětí námořníka, před kterým se křižuje i ten neostřejší pirát všech nekonečných moří...to byl opět Wagnerův Bludný Holanďan na festivalu v bavorském Bayreuthu. V této souvislosti je příjemné vědět, že se k takto výrazné umělecké produkci může zájemce kdykoliv vrátit prostřednictvím již zmiňovaného záznamu z roku 2013.


Představení 26. 8. 2018