Edith Haller jako Brünnhilde a Nikolai Schukoff jako Siegmund v lipské Valkýře

24.01.2018

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Tak jak se již stalo pěkným zvykem, v Lipsku se v začátcích nového roku rozeznívají tóny Wagnerova Prstenu Nibelungova a je velmi chvályhodné, že se zde dbá na to, aby byl divák seznamován s hlasy pěvců, kteří se v inscenaci Rosamund Gilmore pod hudebním vedením Ulfa Schirmera dosud neobjevili. Ve Zlatě Rýna se tak, vedle stálic zdejších wagnerovských večerů, mezi které lze zařadit Tuomase Pursia (Wotan), Thomase Mohra (Mime) Rúniho Brattaberga (Fasolt, Hunding) či Karin Lovelius (Fricka), bylo možno těšit na soprán Gal James (Freia), baryton Pavla Hunky (Alberich), alt Claudie Huckle (Erda) či mezzosoprán, jímž je obdarována Wallis Giunta (Wellgunde).

Z uvedených, a v těchto rolích neoposlouchaných umělců bych vyzdvihl výkon ve Velké Británii narozené Claudie Huckle, která ve velkém sále lipské opery rozprostřela svůj tajuplně zabarvený alt do ohromné šíře a ve spolupráci s velmi citlivým doprovodem Gewandhauorchestru nastolila atmosféru, která by i bez případné znalosti zpívaného textu mluvila za vše. Zatímco Wallis Giunta i v malé roli dcery Rýna opět dokázala, že je její hlas klenotem nejtřpytivějším, izraelská sopranistka Gal James byla vokálně i herecky spíše matnou postavou večera. Práh průměru nepřekročil ani v Anglii narozený Pavlo Hunka. Jako zlý skřet své kvality sice prokázal, o pěvecké kreaci, na kterou by se nedalo zapomenout, ovšem nemůže být řeč.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Pojďme tedy spíše k Valkýře, ve které se o den později děly zajímavější věci. Především bylo možné jako Siegmunda s otevřenou náručí přivítat Nikolaje Schukoffa. Hlas tomuto muži může závidět leckdo. Své nebojácné výšky obdařuje úžasnou lehkostí a zároveň objemností, vzhledem k své zjevné životní vitalitě a vokální sebejistotě je drží posluchačům nad hlavami pevně jako přikované, nebojí se riskovat a tento kontrolovaný risk nese ovoce v podobě výkonu z kategorie nejvyšší. První i druhé dějství mu vyšlo na výbornou a bylo si toho vědomo i nadšené obecenstvo. Důvěra pro zpěv Sieglindy byla svěřena sympatické a věčně usměvavé Daniele Köhler, která ve Valkýře dosud zpívala pouze malou roli Helmwige. Debut ve velenáročné roli vlčího dvojčete to pro ni byl úspěšný, nicméně bylo třeba přimhouřit obě oči nad přílišnou dávkou síly, kterou do svého zpěvu občas nepatřičně vnášela. Tento efekt byl spojen s přemírou vibrata a menší diferencí s pasážemi, ve kterých se snad mohla snažit o větší lehkost a niternost namísto tlaku a snahy dostat se nad orchestr.

S velkým očekáváním se publikum soustředilo na další životní debut. Ten si v roli Brünnhildy odbyla i v Praze, též nutno dodat, že i na mnohem proslulejších evropských scénách známá, německá sopranistka Edith Haller. Bylo tak možno setkat se s hlasem, který je typově zcela odlišný od těch, které máme pro roli velké bojovnice běžně zažité. Její soprán nikdy nebude schopen štípat špalky, jako je tomu u mistryň svého oboru typu Stemme, Herlitzius, Dalayman či Theorin. Vadí to však? Nikoliv. Řada míst byla noblesních a skutečně mistrně zazpívaných. Už úvodní "Hojotoho" mělo špetku čehosi jinak uchopeného. Tento jiný přístup mi byl sympatický a můžu tak klidně za hlavu hodit fakt, že před závěrečným Wotanovým loučením již Haller došly síly a sama pěvkyně jistě ví, že je bude pro příští provedení muset rozvrhnout lépe. Těším se, že budu u toho a toto zlepšení se dostaví. Pokud by se tak nestalo, bylo by na druhou stranu nutno upřímně říci, že bude lepší, bude-li se umělkyně soustředit na roli SIeglindy, kterou má za sebou ve skvělém podání i ve Vídni či v Bayreuthu.
© ElegantClassics
© ElegantClassics

Nad velikostí výkonů Kathrin Göring (Fricka) pěji chválu velmi často, a tak není nutné se poněkolikáté opakovat. Že je Thomas Johannes Mayer jedním z mých oblíbených Wotanů, který beze zbytku splnil všechna očekávání, se ví též. Dodám tedy již jen, že mě hudební nastudování prof. Ulfa Schirmera oslovilo více než to, kterým se v Bavorské státní opeře v Mnichově o pár týdnů později prezentoval Kirill Petrenko.