Recenze CD : Tenorista Gregory Kunde a jeho nové CD „vinceró“ s dirigentem Ramónem Tebarem

02.12.2017

"Štefan Margita má k světové operní hvězdě asi tak daleko, jako má česká fotbalová reprezentace na mistrovství světa v Rusku". Tak tuto větu jsem byl povinně nucen vyslechnout bezprostředně po skončení koncertu, na kterém Andreas Schager prvně zpíval v Praze. Pronesl ji ob jedno místo sedící starší pán ke své paní a asi to byla nadšená reakce na Schagerův hlas. Lze usuzovat, že je tento pán též zklamaným fanouškem domácího fotbalu.

Pan Margita je samozřejmě velmi dobrý a kvalitní pěvec, je dříč, jemuž nelze upřít mnoho veleúspěšně nastudovaných rolí po celém světě a jeho kariéra má z celkového pohledu vysoké atributy. Sám jsem patřil mezi ty šťastné, kteří tohoto pěvce zažili jako fantastického Loga v Mnichově. Existuje však nebezpečí, že je-li jeho hlasový materiál přímo konfrontován s pěvci, jakými jsou kupříkladu Andreas Schager, Juan Diego Flórez či Marcelo Álvarez (abych zmínil opravdu rozdílné typy hlasů) a zároveň se k našim očím z věčně tápající České televize šíří titulky hovořící o Margitovi jako o "Světové operní hvězdě na vrcholu kariéry", je znalý posluchač uváděn v rozpaky a úžas a je nucen prohodit výše zmíněnou nebo jí podobnou operně-sportovní myšlenku. Horší však je, že neznalý či méně zkušený divák je uváděn v omyl. Ve vší úctě k panu Margitovi je nutno celou situaci uvést na pravou míru nepopulární pravdou. Rozhodně není světovou operní hvězdou a nemá hlas, který by mohl být světovým zván.

Pakliže se chceme omylům podobného typu vyhýbat, je třeba mnohé slyšet a nekonzumovat vše, co je z leckdy podivných příčin veřejně šířeno. Kdo jednou uslyší Gregory Kundeho, má po starostech a jasno. Mediálně méně známý tenorista může být přívlastkem "světový" označen jak při poslechu jeho výkonu v živém operním představení, tak při poslechu jeho nové nahrávky z roku 2016, kdy spolu s dirigentem Ramónem Tebarem a Symfonickým orchestrem z Navarry nahrál své debutové album s názvem "vinceró". Odpověď na otázku, zda stojí za to pořídit si nahrávku pěvce, kterému je v letošním roce šedesát tři let, zní rezolutně ano.

Ať ve francouzském či italském repertoáru, ať v áriích, kde je mužem, který vyjadřuje lásku, vášeň, nenávist, odhodlání, zlobu nebo i zoufalství, vždy jsme konfrontováni s hlasem, který je obdařen mimořádnou technickou vyspělostí, nádhernou a lehce zapamatovatelnou barvou a až nezměřitelnou šíří. Díky tomuto všemu interpretuje všechny své role v jedinečné atmosféře svého vnitřního prožitku, který je pak autenticky přenášen do posluchačova nitra.

Studiové nahrávce, která potěší i ucho toho, kdo do většího detailu zkoumá i technickou kvalitu snímku, dominuje v počtu vybraných árií a scén Verdi, velmi početně je též zastoupen Puccini. Jednoduše říci, který skladatel pěvci sedí lépe, je takřka nemožné. Přidá-li se pak Giordano a Leoncavallo, bylo by bláznovství konstatovat cokoliv jiného, že v každé árii zmiňovaných mistrů zní Kunde svěže, mladě a přitažlivě. Výšky jsou pro něho hrou, střední a hluboké tóny zní neméně atraktivně.

Tenorista je všeobecně vyhlášen svými výkony ve francouzském repertoáru. V berlínské Deutsche Oper to nyní opět dokazuje svým excelentním podáním proroka Jana v Meyerbeerově opeře Prorok. Na recenzované nahrávce je Meyerbeer zastoupen operou Afričanka. Vábivým doplněním CD je árie z Gounodovy opery Romeo a Julie. Postesknout si snad lze jen nad absencí díla Hectora Berlioze, nicméně je to jen malicherná připomínka toho, že právě dílo této velkolepé skladatelské osobnosti je jednou z dalších tenoristových mistrovských kreací na pódiích všech významných operních scén.