Balet Giselle v Semperoper a Deutsche Oper

22.10.2019

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Měsíc září byl o Giselle, tedy o baletu Adolpha Adama, který podsunul světu krásnou hudbu, na kterou chce připravit choreografii snad každý znalec tohoto oboru. V Berlíně je jako ikona ikon uznáván a zaslouženě ctěn Patrice Bart (samozřejmě vycházející z Coralliho a Perrota), v Drážďanech se ovšem zcela jiným směrem vydal David Dawson, jež je zde vedle choreografie autorem samotného konceptu a inscenace.

V Deutsche Oper se o orchestrální provedení postaral vyhlášený Paul Conelly a neměl sebemenší potíž doprovázet tanečníky tak, aby jim byla partitura oporou k výtečným tanečním výkonům. Byla to Yolanda Correa v hlavní roli, která sklidila ohromný aplaus za eleganci, techniku, výraz i partnerství, ve kterém dokázala unikátně souznít s Marianem Walterem, který byl vévodou Albertem. Za mne to však byla zejména Aurora Dickie, dle mého soudu jedna z nejvýraznějších postav současné baletní Evropy, která v úloze Myrthy excelovala od prvních krůčků po závěrečný úsměv. Její důslednost, až posedlost po dosažení perfekce, která se jí zdánlivě zlehka daří, má neobyčejný vliv na divákovo vnímavé oko. Je-li Dickie na scéně, na cokoliv jiného není čas, ostatní dění jde stranou - je to magnet, který nepustí.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

S rolí Hilariona si úspěšně poradil skvěle fyzicky disponovaný Mikhail Kaniskin, z víl vynikla půvabná Julia Golitsina, své charisma též do publika vyslal pár, který tvořili Aya Okamura a Alexander Bird. Klasika, která se v Berlíně dává již léta letoucí ani tentokrát jakkoliv nezklamala a nabídla to nejlepší, co je možné v podání slavného Staatsballette Berlin vidět.

Má-li snad někdo přeci jen "klasiky" dost, není nic jednoduššího, než se při cestě z Berlína (případně do Berlína) stavit v Semperoper Dresden. Zdejší výkony baletního ansámbl nemají jakoukoliv slabinu. Tajit se Vám bude dech už jen ze samotné krásy slavného operního domu. Když se pak ve vzdušné a akusticky rozložité Semperoper zaposloucháte do zvuku Staatskapelle Dresden (dirigoval Benjamin Pope), ocitnete se v přenádherném snu - a to se ještě nezačalo tančit! Výše zmíněný David Dawson svou Giselle obul do moderního hávu, který leží na zcela opačném pólu původních klasických nastudování. S napětím budete sledovat příběh, který znáte, ovšem z pohledu, o kterém jste dosud neměli ani tušení. Dawsonova práce měla být zaznamenána a vydána na digitálních nosičích jako jeden z příkladů, kterým se má moderní tvořivost ubírat. Stoprocentní nádhera navíc byla podpořena výtečnými tanečníky.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Giselle byla oblíbená Courtney Richardson. Fyzický typ, neúnavný, svéhlavý a přitom jemný a tvárný. Radost pohledět. Zůstaneme-li u dam, jako o tornádu na špičkách lze hovořit o Světlaně Gilevě (Bathilde), ale i o okouzlující Alici Mariani, která spolu s Václavem Lamparterem tvořila atraktivní svatební pár. Jakou opravdovou královnou víl pak byla Sangeun Lee, Hilarionem pak Christian Bauch.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Giselle v Semperopet nemá cenu popisovat, ta je opravdu, jako nic jiného, nutná prožít. Pravděpodobně Vás pak k sobě přitáhne ještě jednou, vždyť opakované návštěvy na tak pěkných místech, jakým Semperoper je, jsou na místě a je-li pak v další večer k dispozici třeba i jiné obsazení, dlouhé chvíle lze trávit porovnáváním s tím předešlým.