Alan Gilbert a Gewandhausorchester Leipzig – Smetanova Má vlast

26.11.2018

© ElegantClassics
© ElegantClassics

V Lipsku se zaměřili na Česko a v rámci tohoto tématického celku provedl proslavený a na tisíce způsobů nahrávaný Gewandhausorchester dílo všech děl. Má vlast, dílo, kterému svět naslouchá s otevřenými ústy a stále se ovšem najdou tací, kteří sami sobě nedokážou přiznat, že je to něco zcela fascinujícího. Osobnost Bedřicha Smetany, která jednoznačně září nad osobností Antonína Dvořáka se tentokrát dostala k rukám dirigenta Alana Gilberta.

Jen málo volných míst se dalo nalézt v architektonicky atraktivní a designově zdařile provedené koncertní síni, které po Riccardu Chaillym v současné době vládne Andris Nelsons. Američan Alan Gilbert (1967), jehož jméno je nejvíce spojeno s Royal Stockholm philharmonic orchestra (hlavní hostující dirigent v letech 2000 až 2008), s NDR Sinfonieorchester Hamburg (nyní již Elbphilharmonie Hamburg, kde byl hlavním hostujícím dirigentem a nově bude šéfdirigentem) a New York philharmonic, kde zastával funkci uměleckého ředitele mezi lety 2009 a 2017, je výraznou osobností světového kulturního dění. I Praha jej mohla zažít a to právě s NDR Sinfonieorchester Hamburg. Těleso na Pražském jaru ročníku 2008 v Obecním domě báječně zahrálo dílo Magnuse Lindberga, Jeana Sibelia (houslový koncert s Lisou Batiashvill) a Brahmse.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Alan Gilbert nás v Gewandhausu Mou vlastí provedl vcelku svižně, neznamená to ovšem, že nás nenechal dýchat. A v tom tkví jeho velké dirigentské umění. Ač zdání prostoru a času na přemýšlení, hudba plyne nezadržitelně dál. Ač zdání zklidněnosti a rozvážnosti, sotva dýcháme a máme pocit, že není na přemýšlení čas. Z celého cyklu mu nejzajímavěji vyzněla Vltava, Z českých luhů a hájů a dvojice skladeb závěrečných. I Vltava a Šárka ovšem přinesly okamžiky nesmírné krásy, v podání jednotlivých nástrojových skupin lze často hovořit i o kráse vesmírné.

Gilbert překvapil jednou harfou, zněla ovšem božsky. Celý cyklus byl proveden bez pauzy, což je věc, která by měla být samozřejmostí, ne vždy to tak ovšem bývá. Bylo ohromně potěšující, že Gilbert zvolil tuto variantu. Zvuk mi přinesl přímo povznášející náladu. Lahodnost smyčců, jejich vyváženost s dechovými nástroji a rozprostřenost po celém objemu sálu, to vše bylo v příkladně harmonii s ostatními nástrojovými skupinami a hlavně s výrazným akcentem na odkaz, který nám tak štědře zanechal mistr Smetana. Poděkování do Lipska, za tak jedinečné nastudování a provedení.