Angela Gheorghiu jako Tosca v Semperoper Dresden

12.06.2019

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Pokud bych si mohl při narození zvolit, jak budu vypadat jako muž, volba by bez váhání padla na Andrease Hofmanna, v momentě, kdy by matička příroda zvolila pohlaví ženské, chtěl bych vypadat jako Angela Gheorghiu. Vzhledem k tomu, že tuto pěvkyni ve světě pěveckého umění vnímám již přes dvaadvacet let, vím, co píšu a není to žádné spontánní vzplanutí, které by snad po červnovém představení Tosky v Drážďanech mohlo přijít. Opět jsem si to jen potvrdil. Tolik úvod pro pobavení a třeba i zamyšlení - a to i v kontextu s atletikou. Pokud snad někdo Hofmanna nezná, nechť si jej najde.

Slyšet dvě rumunské sopránové ikony ve dvou dnech po sobě (ve Wiesbadenu den předtím Cristina Pasaroiu jako Gilda) se stane asi málokomu, málokdo, tedy buďme upřímní, takřka nikdo, ba buďme zcela upřímní, nikdo to neocení, já na to však opravdu nezapomenu. Oba dva večery byly ohromné a nezapomenutelné zážitky a opravdu je nemožné zvolit, který byl větší. O tom verdiovském již psáno bylo, na řadě je tedy pucciniovský. Jestli Gheorghiu něco je, tak JE to Toska. Impozantní, přitažlivá, dokonale připravená, impulzivní, svou barvou hlasu nezaměnitelná, všemu na jevišti vládnoucí.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Riccardo Massi jí byl velmi dobrým partnerem, z celkového pohledu jako Cavaradossi možná není až zas tolik zajímavý jako například Teodor Ilincai (opět Rumun - mám rád Rumuny, rum ovšem též), nicméně čistě z pohledu zpěvu ani tento chlapík nemá chybu a lze jej řadit mezi nejpozoruhodnější umělce mladé generace.

John Lundgren střídá bez jakýchkoliv obtíží wagnerovské role s těmi ostatními. Zjevem jako by byl stvořen pro divadlo, Scarpia, pokud by se Ti dva potkali, chtěl by vypadat jako on. Dosud jsem nezažil operní večer, ve kterém by Lundgren nenasazoval při zpěvu život. Jako padouch největšího kalibru prožil představení od scény s krysou (kostelník) po svou rumunskou smrt na nejvyšší obrátky.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Stefano Ranzani řídil zkušeně Staatskapelle Dresden a obohatil partituru o několik výrazových a tempově zajímavých fines, které měly za efekt napětí a posluchačsky poutavé momenty. Výborná režie Johannese Schaafa (scéna Christof Cremer) bude v další sezóně hostit v roli Tosky další významná jména - Opolais, Magee a znovu Gheorghiu. Nejet? Nesmysl.

© ElegantClassics
© ElegantClassics