Recenze CD: Gergiev hraje Brucknera s Mnichovskými filharmoniky na jejich vlastním labelu

30.11.2019

Brucknerovský cyklus Valerije Gergieva je ohlášen jako kompletní s lokalitou nahrávání v rakouském Sv. Floriánu - místu posledního odpočinku skladatelova. Přesto ovšem, první počin v podobě 4. symfonie byl nahrán v mnichovském sídle Mnichovských filharmoniků, v kulturním centru Gasteig.

Gasteig je obecně zmiňován v souvislosti s problematickou akustikou, musím ovšem zmínit, že ani při návštěvě koncertní síně samotné, ani při poslechu nahrávek z ní, jsem nezaznamenal jakékoliv zvukové disproporce, a tak je tu opět případ, kdy je lepší se spolehnout na úsudek vlastní, než na takový, který je spíše poněkud a od někoho a odněkud převzatý, neověřený a jaksi znalecký.

Že je na tom Gasteig lépe, než se povídá, dokumentuje právě nahrávka Brucknerovy symfonie č. 4, kterou započal na vlastním labelu MPHIL Gergiev před třemi lety. Jedná se o vynikající provedení nesoucí parametry uměleckého maxima. Symfonie 1 až 3 a následně 8 a 9, již byly zaznamenány v "kostelním" prostředí a je to znát - mohl-li bych volit já, nebyla by to má volba. Je tu samozřejmě duch místa, který je nezastupitelný. Nahrávání byl Bruckner přítomen, plasticitu a dynamickou škálu, které bylo dosaženo ve čtyřce ovšem v osmé ani deváté symfonii nenajdeme.

Gergiev obecně volí volnější tempa, důraz klade na unisono smyčců, které se mu daří držet v nádherně pevné hmotě. Do toho umí dát bravurní pokyn žesťům, aby si nenechaly nic líbit. Tympán je jaksi utopen, a bohužel i v důležité figuře v počátku apokalyptické nesmlouvavé čtvrté věty v symfonii č. 8.

Výkvětem všech vět nezávisle na číslu symfonie je jednoznačně závěrečné adagio ze symfonie deváté. V kladném slova smyslu je snímek zahalen v neopakovatelné mlze mysteriózna, které je možná tím nejpřesvědčivějším argumentem proti pisálkům, kteří se k věci vyjadřují tak, jako já výše. Je nutno si zde odporovat, zachyceno je tu cosi výjimečného. Od ruského, a nikoliv německy mluvícího dirigenta, je to obzvláště obdivuhodný počin. Gergiev se s Brucknerem sžil, jako by byl jeho synem.

V Drážďanech vzniká brucknerovský cyklus s Thielemannem, zde máme alternativu s Gergievem? Po které sérii spíše sáhnout, není zcela jednoznačné, vítězí tedy varianta pořízení si obou.

www.mphil.de