Recenze CD: James Gaffigan nahrává Sergeje Prokofjeva – symfonie 1 & 5

21.12.2018

Kompletů symfonií Seregeje Prokofjeva by se našlo mnoho, je z čeho vybírat. Daleko nemusíme chodit ani v produkci domácí, znám je samozřejmě počin Zdeňka Košlera s Českou filharmonií z konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let minulého století. Velmi pěknou vzpomínku za sebou zanechal s integrální nahrávkou i dnes již zesnulý Rakušan Walter Weller (London philharmonic orchestra), jehož dirigování jsme zažili i v rámci koncertů České filharmonie. Ne v očekávaných superlativech se hovoří o kompletu Ozawy s Berlínskými filharmoniky. Velmi pěkně vyšel nedávno velký ruský symfonik Kirillu Karabitsovi s Bournemouth symphony orchestra u labelu Onyx. Vladimir Jurowski nyní Prokofjevovo ucelené symfonické dílo realizuje pro Pentatone se Státním akademickým symfonickým orchestrem Ruska, do toho je nyní dostupný komplet s Jamesem Gaffiganem (narozen 1979). Tohoto rodáka z New Yorku zažila i Praha a to s Českou filharmonií. Mnoho z Vás si jistě vzpomene na koncert, při kterém hrála Alice Sara Ott Čajkovského houslový koncert a Gaffigan se pak sám (a to velmi dobře!) nebojácně pustil do Dvořákovy deváté symfonie.

Nejvíce nahrávanou Prokofjevovou symfonií je zřejmě č. 1, hned poté ovšem následuje č. 5. Obě tyto symfonie se zde sešly na jednom disku a Gaffigan zde spolupracuje s Netherlands Radio Philharmonic Orchestra, tělesem, kterému v době svého působení na postu hlavního hostujícího dirigenta evidentně vládl pevnou a sevřenou rukou.

Přesně takto na mě totiž působí jeho nahrávka, její emoce, její atmosféra, její intenzita ve smyslu zvukového obrazu a zahuštěnost v expresivitě vyjádření, to je něco, se mi opravdu líbí. Gaffigan není carem, to rozhodně ne, má ovšem průraznou a vyhraněnou představu o tvaru prokofjevovského zvuku a nizozemský orchestr mu maximálně vychází vstříc. Výsledkem je zdařilá symfonie první a ještě zdařilejší symfonie pátá. Rozhlasová filharmonie produkuje šťavnatý zvuk, přesné rytmy, ukázkovou sehranost a příkladnou plastičnost. Samozřejmě jsou zde i zásluhy zvukového mistra Berta van der Wolfa, který dokázal vytěžit hráčské a nástrojové kvality instrumentalistů na maximum. Místo studiového nahrávání, Hilversum v Nizozemsku (2014, 2015), se zdá být jako stvořené pro zhmotnění Prokofjevovy válečné symfonie a bezprostředně po poslechu alba přichází posluchači na mysl touha, slyšeti i symfonie ostatní. Jistě by to stálo za to. A jistě by stálo za to, pozvat tohoto amerického dirigenta opět k České filharmonii. A nebál bych se mu nabídnout právě Prokofjevovu pětku. Kdo si vzpomene, jaké hlavní dílo v rámci svého prvního (a zatím i posledního) koncertu s Českou filharmonií dirigoval Gustavo Dudamel v roce 2007? Ano, Prokofjevovu pátou! Velká to kompozice!

www.jamesgaffigan.com

www.challengerecords.com