Recenze CD: Hodina tónů francouzské krásy v podání sopranistky Julie Fuchs

18.03.2018

Dnes nepříliš zdlouhavě, za to snad výstižně. Mnohem lepší, naši milí čtenáři, než číst tento text, je zcela určitě lepší, vložit toto CD urychleně do přehrávače. Zažijete stejně nádherný pocit, jaký jsem měla já. Poslech alba Yes!, jenž na konci roku 2015 vydala francouzská sopranistka Julie Fuchs je velkou školou a poslechovou radostí. Zcela horká novinka to už možná není, i tak ale album zůstane horké navždy a já s k němu budu vracet až s posedlou pravidelností.

Julie Fuchs si svým fenomenálním hlasem obdařeným netušenou jiskrou a vzdorovitou elegancí podmaňuje stále více posluchačů. Nahrávka pro Deustche Grammophon nebude, doufejme, posledním počinem a snad se též i přidají záznamy živých operních inscenací z některých významných evropských scén. Zpívá tak lehce a přitom to není vánek, který by prostorem přelétával jakoby nic. Má objem, má výraz, je zdravě nasycen kořením, které právě francouzskému jazyku tolik sluší. V případě mistrovské techniky, která je pro Julii Fuchs prostředkem k tomu, aby se plnou bezprostředností pustila do "lehčího" repertoáru, je výsledek dokonalou skrumáží šestnácti tracků, tedy písní a árií, mezi kterými nechybí skladby autorů, jakými jsou Kurt Weil, Maurice Ravel, Reynaldo Hahn, Franz Lehár, Francis Poulenc či Maurice Yvain.

Ohněm v zádech je pro pěvkyni Orchestre National de Lille, který řídí Samuel Jean. Pro pěvkyni je adekvátním doprovodem. Nahrávalo se v Paříži a snad právě i otisk a vzruch tohoto překrásného města se do snímku také otiskl.

Nechci, aby to znělo až příliš pateticky, ale kdo neslyšel Julii Fuchs na albu Yes!, nemůže tušit, kde je dnes v daném oboru nastavena laťka. A věřte, že na ni nedoskočí ani Sandi Morris!

www.juliefuchs.com