Straussova Mlčenlivá žena s fantasticky zpívajícím Pavolem Bršlíkem v Mnichově

18.11.2017

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Není důvodem nepřiznat, že listopadové provedení Mlčenlivé ženy v Bavorské státní opeře v Mnichově bylo mým vůbec prvním, které jsem zažil. Najít toto dílo na programu některého z významných evropských divadel není jednoduché a každá příležitost k seznámení se s Mlčenlivou ženou by měla být obdivovatelem osobnosti Richarda Strausse bez váhání využita.

Zvyk, kdy se na každé představení či orchestrální koncert snažím jezdit vybaven a připraven, byl tímto zdvojnásoben. Ke studiu byly použity dostupné nahrávky, z nichž je nutné na prvním místě jmenovat tu, kterou se Staatskapelle Dresden pro firmu EMI v roce 1977 v Lukaskirche v Drážďanech realizoval Marek Janowski (zpívají Theo Adam, Jeanette Scovotti a Eberhard Büchner). Ta je jediná v nezkrácené podobě. Velmi pěkným snímek na značce CPO pochází ze Saské Kamenice, kde v roce 2012 řídil Filharmonii Roberta Schumanna dirigent Frank Beermann (zpívají Franz Hawlata, Julia Bauer a Bernhard Berchtold). Vysoce erudovaným a interpretačně autentickým záznamem je počin ze Salcburského festivalu pro Deustche Grammophon, na kterém v roce 1959 řídil Vídeňské filharmoniky Karl Böhm (zpívají Hans Hotter, Hilde Güden a Fritz Wunderlich).

Photographer © W. Hösl
Photographer © W. Hösl

Jak je všeobecně známo, Salzburg byl po dlouhá léta domovem Stefana Zweiga, který se stal pro Mlčenlivou ženu Straussovi libretistou (dle díla Bena Johnsona), a tak byla velmi žádaným a bohatým zdrojem informací i Zweigova autobiografie Svět včerejška, ve které tento mistr slova do detailu popisuje práci na tomto díle a okolnosti jeho vzniku. Tragický skon libretisty Straussovy Mlčenlivé ženy (v originále Die schweigsame Frau) bude vždy nad Rakouskem a Německem trčet jako zdvižený prst. Udělal pro ně ohromný kus práce, a právě tyto dvě země k jeho duši budou mít navždy nesplatitelný dluh.

Mlčenlivá žena je komedií a to se samo sebou promítlo i do scény a kostýmů. Esther Bialas ve všech třech jednáních vytvořila živou, barevnou a zcela funkční scénu, kterou úplně nejlépe charakterizují přiložené fotografie, a jiným, než právě tímto názorným způsobem ji není možné a ani účelné popisovat. Z některých kostýmů by snad divák mohl začít i koktat, jiné však byly přímo překrásné. Svět fantazie nezná hranic a je nutno jej takto uznat. Ruku v ruce s vizuální formou byla řešena režie australského režiséra Barrie Kosky, který všem situacím vládl pevnou rukou. Nic se nezdálo být nadbytečné, dění na pódiu mělo spád a úspěšně se vyhnulo strojené neohrabanosti a lacinému efektu.
Photographer © W. Hösl
Photographer © W. Hösl

Řízení orchestru Bavorské státní opery bylo svěřeno zkušenému Stefanu Solteszovi z Maďarska. U jeho osobnosti bývá uváděno, že je Rakušan, věřil by tomu ale asi málokdo, předpokládám, že o tom pochybuje i on sám. Informaci nemám potvrzenou, ale vzhledem k tomu, jak vzorově se o uvádění díla Richarda Strausse starají Maďaři ve své zemi, je logické předpokládat, že nastudování Mlčenlivé ženy v Mnichově nebylo dirigentovým prvním. Straussova hudba mu zněla příkladně a právě díky tomuto faktu může být celkový dojem z operního provedení označen jako výborný.

Photographer © W. Hösl
Photographer © W. Hösl

Mezi pěvci v hlavních rolích se objevil Pavol Bršlík v roli Henryho. Zpíval excelentně a sebejistě, věrně též vyobrazil charakter své role. Typově se pro osobu milujícího a milovaného mladíka výborně hodí a nejen jeho úžasně znělé a otevřené výšky, ale i něžnost a emoce v barvě jeho tenoru, mu od posluchačů přinesly velké ovace. Partnerkou mu na pódiu byla stále více a více se prosazující americká koloraturní sopranistka Brenda Rae. Výborná technika jí v roli Aminty dovoluje zvládání mimořádně náročných frází. Její soprán zní čerstvě a přirozeně, její výkon patřil k ozdobě večera. To lze ostatně říci i o menší sopránové roli Isotty, v které se ve výborném světle představila půvabná sopranistka Lavinia Dames. Ta je evidentně obdařena průzračně a čistě znějícím sopránem, který se velmi hezky nese přes orchestr do publika a zdá se být velkým příslibem do budoucna.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Basista Lars Woldt jako Morosus zaujal schopností vyobrazit postavu starého "morouse" do nejmenšího detailu. I pro něho to byl vokálně velký večer! Vhodně obsadit se podařilo i holiče. Barytonista Nikolaj Borchev neměl až na zelenou teplákovou soupravu v prvním jednání chybu, hospodyni věrně a s ledovým klidem zazpívala i Okka von der Damerau. Opomenout nelze Tarru Erraught a její zajímavě podanou Carlottu. První a doufám, že ne poslední zkušenost s Mlčenlivou ženou na scéně špičkového evropské divadla tak byla zážitkem, který jen tak z mysli nevymizí.