Soumrak bohů ve Wiesbadenu s nádherným hlasem Catherine Foster

02.06.2018

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Po loňském uvedení kompletního Prstenu Nibelungova v operním domě ve Wiesbadenu tentýž operní dům pro letošní Mezinárodní květnový festival zvolil samostatné provedení Soumraku bohů. Nebývá to obvyklé, o to větší zájem muselo vzbudit obsazení, které na milovníky Wagnerovy hudby čekalo. Z Bayreuthu si "odskočila" Catherine Foster a bylo jisté, že minimálně v roli Brünnhildy uslyšíme pěvkyni, která je na světové špičce a její výkon bude stát za to!

Tak se také stalo. Foster sice není hbitá lasička, jakou je Evelyn Herlitzius, která Wiesbaden nadchla loni, pomineme-li absolutní rozdílnost barvy hlasu, co se týká síly, své německé kolegyni se vyrovnává. Síla ovšem není vše a i Foster předvedla překrásné tóny plné citu, vzrušeného rozpoložení a lehkosti. V duetu se Siegfriedem i ve slavné závěrečné scéně dokázala svou roli prožít obdivuhodným způsobem a nebylo to jakkoliv na úkor krásy tónů a jejich vybroušenosti. Siegfriedem byl Lance Ryan. Způsob zpěvu a tvoření tónu, včetně barvy hlasu je u tohoto umělce natolik specifický, že vedle početné skupiny nadšených fanoušků, mívá občas i publikum, které jej ne zcela přijme (vzpomeňme zde Bayreuth). A skutečně, aby měl hlas tohoto kanadského pěvce posluchač rád, musí jít více do hloubky, nesmí napřímo porovnávat, musí se stát jeho příznivcem. Také bych ho mohl povrchně odmítnout s odkazem na Goulda, Vinkeho, Schagera či jiné. Nebylo by to však spravedlivé. Po opakovaných zkušenostech s tímto pěvcem mohu tvrdit, že mu ve vrcholném světě opery právoplatně patří místo, které si zaslouženě vydobyl a že potlesk, kterého se mu dostalo ve Wiesbadenu, si zcela zasloužil. Již zmiňovaný duet s Foster byl fantastický!

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Byli tu ovšem další pěvci, kteří jsou považováni za světové stálice a způsob, jakým se na festivalu prezentovali, to jen potvrzuje. Johannes Martin Kränzle je výtečným hercem. Jako Gunther byl neustále v roli, neopomíjel reagovat na jakékoliv dění na scéně, význam pro něho má každé vlastní slovo i každé slova ostatních postav. Vokálně byl ve velké formě, jeho baryton byl hebký a intenzivní zároveň. Basista Albert Pesendorfer ztělesnil majestátního Hagena a byl jedním z nosných sloupů celého představení. Alberichova moc již v Soumraku bohů slábne, čímž pochopitelně slábne i jeho význam v celém dění. Krátký výstup na začátku druhého jednání si ovšem v této roli užil jako velmi dobrý Thomas de Vries, tak diváci, kteří jej mohli sledovat jak napřímo, tak díky videoprojekci (Falko Sternberg) na zadní stěnu pódia. I tento okamžik lze jmenovat mezi mnoha dalšími, které se velmi podařili režiséru Uwe Ericu Laufenbergovi.

Esem v rukávu a pěvkyní, která má na to, stát se jednou z neuznávanějších umělkyň světa zpěvu, je pro Wiesbaden (a dnes už i samozřejmě další scény) americká sopranistka Betsy Horne. V závěrečné části tetralogie vytvořila v postavě Gutrune (ale i jako třetí Norna) přitažlivou a úžasně zpívající osobnost, říkající si o velká slova chvály a uznání. Mezzosopranistka Margarete Joswig byla dobrou Waltrautou i první Nornou, avšak dojem, který loni v téže roli udělala maďarská pěvkyně Bernadett Fodor, rozhodně vyrovnán nebyl.
© ElegantClassics
© ElegantClassics

Sluší se uvést tři mladé pěvkyně, které spojily své síly, aby zazpívaly a zahrály dcery Rýna. V první řadě to byla americká sopranistka Heather Engebretson, která zaujala svým překrásně čistým a sladce zabarveným hlasem, který v sobě nese jakousi ohnivou jiskru, přeskakující do publika s každým slovem, které je zazpíváno. Velmi dobře jí ovšem sekundovaly i mezzosopranistky Marta Wryk a Silvia Hauer (též výborná druhá Norna). Je skvělé, že i pro tyto role ve Wiesbadenu mají pěvkyně, která snesou nejpřísnější měřítka a potěší ucho i toho nejnáročnějšího posluchače. Sezpívání bylo příkladné, unisono těchto tří hlasů patřilo k tomu nejpůsobivějšímu, co jsem poslední dobou slyšel.

Na závěr je nutno vyzvednout hru Hessenského státního orchestru, který stejně jako loni, řídil britský dirigent Alexander Joel. Zkušenosti jsou zde znát, dojem z celého provedení Soumraku byl i díky výborně připravenému sboru (sbormistr Albert Horne) na nejvyšší úrovni. Příznivcům Wagnerovy hudby by rozhodně příští květen neměl uniknout Tannhäuser s Andreasem Schagerem ale i perfektně obsazení Mistři pěvci norimberští!