Theater Erfurt jako to pravé místo pro prožití výborné West side story

12.03.2018

Photographer © Lutz Edelhoff / Theater Erfurt
Photographer © Lutz Edelhoff / Theater Erfurt

Letošní rok je ve znamení velkého výročí Leonarda Bernsteina. Kdo se o hudbu jen trochu zajímá, ví to, či se to zcela jistě dozví. West side story je oblíbeným kusem pro diváky i zpěváky, pro generaci mladší i tu starší. V Erfurtu se sice stavitel scény Jürgen Kirner nepustil do čehokoliv převratného, materiálem spíše šetřil a inscenace by se dala snadno přenášet z místa na místo v denním rytmu, bylo-li však cílem, aby působila vzdušně a nevyumělkovaně, a aby mohla nechat hrajícím, tančícím a zpívajícím umělcům dostatek prostoru pro prezentaci svých schopností, podařilo se to velmi dobrým způsobem.

Druhým základem byl dobře připravený orchestrální aparát. Zdejší Filharmonický orchestr Erfurt byl řízen Chanmin Chungem, který zde kromě živých a temperamentně naladěných rytmů ze svých hráčů vykřesal i potřebnou dávku zběsilosti, která se otiskla do strhujícího vyznění jednotlivých scén. Za muzikálovou inscenaci a její choreografii byla v hlavním městě Durynska zodpovědná Pascale Chevroton. Ta, jak již bylo řečeno, měla k dispozici zejména prostor.
Photographer © Lutz Edelhoff / Theater Erfurt
Photographer © Lutz Edelhoff / Theater Erfurt

Na něm se v první řadě byla schopna prosadit Daniela Gerstenmeyer. Pokud je vhodné některou z jejích do očí planoucích předností vyzvednout nad ostatní, budiž tak učiněno o jejím hlase. Soprán je to tak krásný, že zavřené oči otvírá a otevřené zavírá. V první situaci je to moment, kdy člověk touží po tom, aby poznal, z koho že se linou tak nádherné tóny, druhá situace se obyčejnému člověku přihodí tak, že se sám chce přesvědčit, zda sní nebo bdí. Gerstenmayer je Mariou té nejskvělejší úrovně. Má-li takovouto pěvkyni divadlo v souboru, musí být radostí, stavět na ní inscenaci každou a v případě West side story to platí dvojnásob. Zajímavý pár tvořila s Gero Wendorffem, který zpíval Tonyho. U tohoto sympatického mladého chlapíka již není soud o vokálních schopnostech tak jednoznačný, přesto zaujmout dokázal též. Tančit, pohybovat se, hrát, být na pódiu ostatním kolegy a nikoliv překážkami, to zvládli oba a proto vytvořili pár, který se líbil a kterému publikum po tragickém závěru příběhu náležitě zatleskalo.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Zpěváky a tanečníky na svém místě byli ovšem i Sascha Luder v roli Bernarda, Máté Sólyom-Nagy v úloze Riffa a Katja Bild jako Anita. Bild byla báječná zejména v "A boy like that", "Somewhere" však z mého pohledu příliš přesvědčivé nebylo. Sólyom-Nagy je skutečně živlem, kterému role báječně sedla. Dostáváme se tím i k tomu, že bylo obsazení v Erfurtu celkově velmi citlivě zvoleno. Všichni přítomní na sebe dobře reagovali, žili stejný příběh, doplňovali se, jeden bez druhého by nebyl ničím. Navštíví-li kdokoliv Erfurt a bude mít stejně jako já štěstí na výborně naladěný večer, bude ze zdejšího divadla odcházet s pokojen a s pocitem, že se tam chce znovu vrátit. A připomínám, že zejména na Danielu Gerstenmeyer.

www.daniela-gerstenmeyer.de

www.theater-erfurt.de