Straussova Elektra s fenomenální Catherine Foster v Oper Leipzig

24.11.2018

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Roli Elektry nedokážu mít spojenu s nikým jiným, než s Evelyn Herlitzius. Nikdo z historie ani současnosti se jejím výkonům nepřibližuje. Pomineme-li však tuto německou umělkyni, hned další v řadě několika skvostných interpretek (jména si doplňte sami) může být jmenována Britka Catherine Foster. Jejím angažováním do hlavní role Straussovy opery Elektra vytáhla opera v Lipsku triumf, po kterém nebylo možno nesáhnout - tedy zúčastnit se.

Výsledek se dostavil. Foster do necelých dvou hodin zkoncentrovala veškerý svůj um a hlas vystupující z jejího hrdla opět připomněl, že skutečně existují věci mezi nebem a zemí. Byla to nádhera, kterou nelze popsat, musí se zažít. Po nedávném pražském Fideliovi ve Stavovském divadle, kde Melanie Diener vcelku zaujala v roli Leonory, to byla Chrysothemis, kde dokázala ještě více využít svých vokálních kvalit. Vyšinuté sestře dokázala herecky vzdorovat a hlasově odpovídat. Společné výstupy se podařily a patřily k tomu nejzajímavějšímu, co večer přinesl. Konečně se mi líbila i Karin Lovelius v roli Klytämnestry. Bylo na čase. Umělkyně patří k páteři ansámblu lipského ansámblu, svou barvou hlasu mě ovšem nikdy nepřesvědčovala o tom, že bych ji chtěl slýchat častěji. Role ztělesněného zla jí ovšem sedla výrazově, psychologickým ztvárněním představ režisére i vokálně. Gratuluji tedy.
© ElegantClassics
© ElegantClassics

Orest Tuomase Pursia mi opět radostně připomněl, jak překrásný hlas tento pán vlastní. Finský basbarytonista zní úžasně barevně a obsažně, ať zpívá cokoliv a pevně doufám, že se blíží jeho obsazení do role Wotana ve Valkýře (Wotan ve Zlatě Rýna již několik let patří k pěvcovým základním rolím). Tenor Jürgen Müller do posledního zbytku splnil nároky, které jsou kladeny na menší roli Aegistha.

Opera v Lipsku má kromě schopnosti angažování světových pěvců schopnost i poskládat kmenové umělce tak, aby jejich hlasy souzněly v jeden, který pak svou stálou uměleckou kvalitou reprezentuje svou mateřskou scénu. V Elektře se tak sešly neobyčejně zajímavé hlasy, jakými oplývají Olena Tokar, Sandra Maxheimer či Wallis Giunta. Posledně jmenovanou je pak povinností slyšet jako Carmen v premiéře, která se v Lipsku nezadržitelně blíží.
© ElegantClassics
© ElegantClassics

O hře Gewandhausorhcestru by se dalo psát bez ustání a to vždy v pozitivním duchu. Straussova obrovitá partitura mu sedla přesně tak, jak ji Ulf Schirmer nastudoval. Slyšet byla skvostná sóla i semknutá hra celého tělesa. Byl to výbuch instrumentálního mistrovství.

Jedenácté představení (od premiéry v sezóně 2010/11) přineslo ve vší rozporuplnosti i režii Petera Konwitschného. Shrnul bych to jednoduše tak, že pokud by bylo odříznuto prvních a posledních deset minut, dojem by byl výborný. Takto však v hodnocení tápu a pro jistotu jej nechám na každém, kdo na Elektru do Lipska zavítá. Vždy totiž bude výborně zazpívána a zahrána a to je, troufám si tvrdit, vždy to nejdůležitější.

© ElegantClassics
© ElegantClassics