Recenze CD: Kevin John Edusei – magický dirigent u Mnichovských symfoniků řídí Schuberta

15.03.2019

Mnichovští symfonikové, Münchner Symphoniker, orchestr, který se na veřejnosti objevil prvně v roce 1945, má ve znaku zlatého anděla, ano, právě toho, který hlídá tok Isary v bavorském metropoli. Ten je chladný natolik, že je třeba jej mísit s hudbou. Ideální prostředkem by mohl být Franz Schubert a jeho hřejivá hudba, v případě jmenovaného orchestru pak přímo smyčce, které zní svému dirigentovi jednoduše úžasně.

Kevin John Edusei, dirigent, který se narodil v německém Bielefeldu a jehož původ je německo-ghanský, svůj ansámbl za účelem dosažení zvukové rovnováhy mezi plechy a smyčcovými nástroji, právě na druhém místě jmenované instrumenty rozšířil tak, aby dosáhl svých představ o hřejivém a vyrovnaném schubertovském zvuku. Podařilo se mu to a vyhnul se tak příznačné zatěžkanosti, kterou je například charakterizován symfonický komplet Schuberta, jež se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu nahrál Lorin Maazel.

Na prvních dvou studiových albech vydávaných na labelu Solo Musica (distribuovaných společností Sony Music) jsou napárovány vždy dvě a dvě symfonie. Symfonie č. 4 byla spolu s dokončenou Nedokončenou nahrána v Bavorském studio v Mnichově v květnu roku 2017, symfonie č. 5 a č. 6 se do digitální podoby otiskly přesně o rok později.

Pátá symfonie je zvukově elegantní a noblesní fantazií příjemně rozprostřenou v čase. Tempa jsou zvolena citlivě, dirigentovi se podařilo vyjádřit radost a prostotu hudební řeči svého autora. Šestka, tedy malá C dur symfonie, svou duratou zas tak malá není a myšlenková štědrost, nápaditost a kompoziční znamenitost z ní dělá veleoblíbené dílo, které loni oslavilo dvousté výročí svého vzniku (dokončeno 1818). Už introdukce adagio molto u symfonie čtvrté je Eduseiem držena pevnou rukou, vzruch, který je nastolen se drží celého díla a hovoří o velmi sevřené a koncentrované tvůrčí atmosféře, která evidentně celé nahrávání provázela. Opravu povedený je menuet, trio v něm je působivé a kouzelně zahrané a je předzvěstí vygradovaného allegra věty závěrečné.

Proč je dokončená Nedokončená? Edusei se svým zapáleným a zvukově neobyčejně zpěvným a nástrojově (ve smyslu detailního rozložení zvuku) diferencovaným orchestrem nahrál verzi rekonstruovanou od Maria Venzaga (švýcarský dirigent narozený roku 1948). Chvályhodný dramaturgický záměr vyšel a kromě notoricky známých dvou vět, které patří k nejoblíbenějším svého druhu, tak máme možnost slyšet i podařené a promyšlené dokončení s řadou schubertovských reminiscencí. Pětačtyřicet minut zní jako celek kompaktně a nevyumělkovaně, snímek, připravený a zahraný erudovanými umělci, je přínosem, který bude v budoucnu dozajista celý projekt odlišovat a zatraktivňovat. Nyní se však ještě těšme na "Velkou"!